Proč věřit?

Proč vlastně v dnešní době věřit v Boha? Co si budeme povídat, není to zrovna něco, čím by se člověk dvakrát chlubil. V lepším případě se mu dostane posměchu, v dalším něčeho ještě horšího. Věřící člověk je pro dnešní společnost naiva, hlupák, který žere dogmatické nesmysly opakujícího kněze i s vousy, trouba, který nezná přírodní zákony a nejnovější vědecké výzkumy a věří v nějakého taťku, co sedí s dlouhým vousem někde na oblaku.

V lepším případě se věřící dostane do nebe, pokud bude plnit nesmyslná a lahodným věcem odporující přikázání, v horším případě se dostane rovnou do pekla (obvykle to bývá názor ateistů, kteří kolem kostela maximálně prošli a kněze znají z televize, když se mluví
o majetkovém vyrovnání státu a církve).

Pořád se jen omezovat, nedopřát si to nebo ono, protože je to v rozporu s naukou církve nebo s Desaterem. Ostatní si to rozdávají s holkami málem na potkání, alkoholové dýchánky nejsou tabu, nýbrž každopáteční realita, a ten pitomec křesťan aby se pořád omezoval. No, stojí to za to?

A já bych řekl, že svým způsobem to za to i stojí, i když v očích dnešního člověka to chce mnohé oběti. Přinejmenším Desatero Božích přikázání může být i pro nevěřícího člověka jakýmsi návodem na šťastný život. Kradením a podváděním vdaných žen si většina z nás mnoho štěstí do života nepřinese. Za zabití jdeš na patnáct let za katr. Taky nic moc vyhlídka. Takže ona ta přikázání vlastně nejsou až tak od věci. Navíc je to asi jediný ucelený návod na dobrý způsob života, který je přístupný v tak krátké podobě. Žádné sáhodlouhé povídání, tisíce stran textu, pouze deset krátkých bodů, které však vystihují vše. I pro nevěřícího člověka to tedy může být skvělý návod na šťastný a spokojený život, který si zbytečně nezkomplikuje hloupostmi.

A co ten Bůh? Je ho potřeba k tomu, aby člověk žil smysluplný život? Život se dá prožít i bez Boha. Mnoho lidí tak žije. Lidi ve vězení často odpovídají, že o „Bohovi“ nikdy neslyšeli. Takže život se dá prožít i bez Boha. Otázkou je, jaká je úroveň takového života.

Život je tajemství. Jak vznikl svět? Něco málo možná víme, ale z velké části jsou to teorie. Proč jsem se narodil teď a ne před tisíci roky? Proč jsem se narodil v ČR a ne v Americe. Proč jsem běloch a ne černoch? Proč kluk a ne holka? Jak funguje to či ono? Jak velký je vesmír: Co je vlastně ve vesmíru? Jsme tady sami a nebo někde v dálavách je někdo další? A kdo?

Na spousty otázek nemáme a neznáme odpovědi. Asi nejpalčivější je otázka, co bude po smrti? Co nastane? Konec a tma? Mé fyzické tělo sežerou červi? Nebo bude něco dalšího?

Kromě buddhismu, islámu a několika málo dalších duchovních směrů je křesťanská Bible jedinou knihou, která dokáže rozumně zodpovědět na mnohé otázky a zvláště na otázku týkající se smrti a toho, co následuje po smrti.

Víra v Boha Hospodina tedy rozhodně smysl má. On dokáže poskytnout odpovědi na mnohé otázky, které by jinak zůstaly zastřeny tajemstvím. Dokonce poskytuje odpověď na to, co následuje po smrti. Věčný život anebo věčné zatracení. Věčné zatracení se často označuje slovem Peklo, ale není to v podstatě nic jiného, než život bez přítomnosti Boha. Život bez Boha je opravdovým peklem. Bůh také zodpovídá mnohé otázky týkající se narození, života, smrti. Život podle Bible a tedy podle Hospodina poskytuje možnost prožít život nádherně a v plnosti.
Dokonce můžeme i připustit, že by to všechno byl jen výmysl a humbuk. Připusťme, že žádný Bůh není. To by ovšem padla na zadek skoro všechna náboženství. Islám, křesťanství, hinduismus a dokonce i buddhismus jsou založeny na víře v Boha nebo v bohy. Přiznáním neexistence boha by tedy museli svůj názor přehodnotit i ti, kteří křesťanství odsuzují a sami vyznávají jiný, například východní, duchovní směr. Přiznáním neexistence boha nebo bůh by se většina známých náboženství zhroutila.

I kdyby to vše byl výmysl, je možné si z toho vzít alespoň jednu zkušenost. Život podle Desatera a toho, co říká Ježíš Kristus, může být smysluplný. Ten, kdo žije podle Bible a slov Ježíše Krista, miluje druhé lidi. Odmítá zlo, pomluvy a špatnosti. Žije pro druhé lidi
a „slouží“ jim. A to v dnešní společnosti není málo. Rozhodně více, než co nabízí většina ostatního.