And The God Cried
And The God Cried
Anotace: ### ANGLICKY ### Úvaha do které jsem se probudila jedno nedávné ráno. An idea that woke me one not so long ago morning.
I am not the god of Christians. I am not the god of Buddhists nor the gods of ancient Greeks.
I am THE GOD.
It surprised me that humans knew of my existence. However resolved I was not to interfere, however carefully I hid my presence and erased all the clues, they knew.
It wasn't a surprise that they imagined my presence in the early stages of their society, when all the Nature I gave them was new and mysterious to them. It is the fact they retained the knowledge, furthered and refined it, twisted it and abused it as their society grew more complex and advanced that is unexpected. By then, by all my calculations, should have been left nothing from this early superstition as I held myself back from interferences of any kind, regardless how much it pained me at the times, knowing the knowledge of my existence would be poisonous and deadly for the human mind.
Maybe it is the nature of all the creators to imprint part of themselves into their creation, infinitely more complex process than that of human artist, leaving behind in their creation a footprint of their soul, which I perceive more like a photograph of a soul rather than such crude and nondistinct shape of a footprint and maybe for that same reason I left my own footprint in the design of human society, which realized the fact or subconsciously felt it and never allowed itself to outgrow what meant only to be an initial superstition. Or perhaps because I left the footprint in the design, it folds into itself and every creation within must contain the original in some form, which, if it is so, will be only beneficial to the ultimate goal.
I knew since my early attempts in society architecture that my presence must be at least disguised, for many of my projects collapsed in spite of my devoted care where I allowed the knowledge of my existence to be available.
Much later it dawned on me through my sad experiences that all creatures presented with the idea of something ultimately more powerful, something of endlessly more knowledge above them will sooner or later end relying on that power - however fearful shape it may have, however dreadful it may appear or even be - for solving their problems, guiding them beyond the common good, beyond the guidance parents give to their child and which is supposed to be outgrown eventually and replaced by being's own initiative and knowledge of what is good and bad.
I was saddened so many times seeing all my loved creations to surrender their own will incorrigibly misapprehending my purpose. The more I tried deny or correct those ideas, the worse things got, only limp puppets stayed where promising society once seemed to bloom into something beautiful.
This last experiment of mine, Humans, holds much disappointment and pain for me. The pains of seeing my humans hurt each other for what they assume is wealth, for spreading of faiths, worships or beliefs to something they assume is me, with every attempt getting only further away from the reality of things.
It saddens me so, seeing my people suffering, hurt and dead for reasons or ideas invented by the sick of their society, reasons such as and no more valid than religion or worship of any of their imagined deities.
Little the humans know the only form of worship I wish for is their blooming society, for the humans to laugh, love and create. The less they know how important that last is. It is in the end the creation of their minds that is the reason for all those pains I am undertaking, patiently working eons after eons having only ashes for reward. But from them all no society ever looked so promising as this - my last one - and none ever looked less certain to succeed so long before the spiraling downfall.
I gave them countless worlds and suns. I gave them everything they could ever desire – the most beautiful of planets for their cradle, free will - their lives into their hands, eons and eons of time, all the stimuli any being could crave for and most importantly the minds of complexity I only once before dared to bestow on a being and dreaded since, but knew this type of mind to be the key requirement for this bold project, should it have any chance to succeed at all.
But what did people do? Warred, plundered, tortured, hurt, cheated, deceived none of which should have occurred, the less so in such extent, so late into the project.
All was planed to be and it was just as planned until several millennia ago when the direction deviated from the given course and the progress of society entered its spiral-like trajectory towards it's end. I have watched so many of my project follow this course I do not dare verbalize their numbers or the pain it has brought me. And I can not bear the same happening to them, to my free humans. Too much is in stake.
For that I cry. I have no eyes to cry from, I have no tears to shed, but I cry as I never cried before. I waited patiently, suffering their failures as long as possible. The downward spiral is about to close on itself now, to reach the point of no return and I find the only hope being that I reveal myself in a manner that would not enslave them, that would not bind their free will, that will not pluck shut the well of their imagination and creativity for those are the tools paramount to the eventual and ever less probable success. I fear. I fear for I can not be certain such a way exists, but there is no other option than to try.
There is no heaven. There is no hell. There are only memories. The design of human minds is such as to preserve the souls of every creature that ever lived in its memories. The memories of the living are the resting place of all the souls that ever were. Those memories are the well of life where all the raw souls purge and filter, from which the new blends sprout into living to absorb new experiences, new loves, successes, disappointments and pains and to partake on new creations by which they grow only to save themselves in the memories of those coming after them to enrich the great source amalgam.
There is no value in money there is no value in power, the only value is in creation, experience, kindness and love. It saddens me so, that those values are forgotten, even suppressed, by the leaders of my free humans. It saddens me more watch my free humans let their leaders slave them so. There is so many sparks in the mass of their minds that the light is brighter than all the suns, but the sparks stay ever isolated, lonely and short lived, never allowing even themselves to ignite the smallest of flames in fear of being consumed or put out by others.
I never did nor I ever again will interfere with them again - except for this only time. I will not see them wither and suffer.
I am resolved to remove myself from existence until such time when their Task is complete and that wakes me or long after their failure when and if the resonance of their last great ding cry penetrates the outermost reaches of the fabric of reality where I am going to plant myself as seed may be planted, giving myself up to the chaotic chance to be awakened or forgotten and if forgotten to eventually wither and finally vanish from the reaches of reality for ever.
Should I reappear on their failure I will suffer the consequences of it. I will cry yet again, hurt beyond imagination and I may not withstand despair of such magnitude. But it is the price I am willing to pay.
They must stop the greed and selfishness. There must be no church nor government commanding them how to live. Only the conscience of each person must lead that individual to what is right and it must do it. It's not the profit of one, few or many that counts.
It is the prosperity of all beings, the living of lives to their fullest extent, that is necessary for reaching the ultimate goal, for such are the conditions under which the evolution and the creativity necessary for the Task is only possible.
If only they gave humbly and graciously rather than sold what the other need, shared what they each have in abundance, worked together on common cause for the common good.
If only they didn't allow themselves to be enslaved by individuals or groups, for every one of them has has the capacity to know what is right and what is wrong.
If only the leaders synchronized and organized efforts towards prosperity and common good rather than shackled more and more people with always heavier and tighter restraining chains seeking ways to enrich, secure or put forward their own persons or interests.
Then every human being would work with pleasure on what they do best and on what is necessary, knowing their work, however humble, is appreciated and valued by all, important in the greater scheme of things, for everyone and for a good cause, not because somebody told them it is, but because it simply is so.
There would be no need for money as every person would like doing what they do for it is in their nature to do things to please others, to win their approval their gratitude, to prove their own worth. There would be no wasting of resources as the surplus would be shared, ultimately never any resource would be gathered or produced in unnecessary excess. There would be no needless strain on people, there would be no hunger and no wars, there would be creativity, love and happiness.
And so I cry, knowing there is nothing more I can do for my free people than to let them know I existed, loved them and suffered in manifold all their hurts unable to intervene for that intervention woud destroy them and that there is Task set upon them to Create, love, laugh and grow, that I had not, can not and will not interfere, that they are only a step from unavoidable doom and their destiny is in their own hands only.
No worship or deeds will bring me back and no action will please or satisfy me, but their success.
I wish they could wake, open their eyes, throw away their chains accept their freedom and make the spirit of every single creature fly and bloom, for that is the only possible path away from destruction.
And so I cry...
ěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščřžýáíéóúůďťěščť
Komentáře (7)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Zdravim :)
Priznam se bez muceni, ze o cem Osiriduv pribeh vypravi netusim - z Wikipedi jsem si nasla ze Eset byla matkou Hora manzelkou Usiria (coz verim je tvuj Osirid) a o moc dal jsem Wikipedi uz pak necetla - a proto mi to prirovnani proste nesedi - to moje fiktivni Buh zadnou manzelku ani matku ani syny nema. Ani proroky, ani nic jineho - namisto toho se SKRYVA pred lidmi - coz si myslim je rozpor ZASADNI oproti (?vetsine nebo vsem?) ostatnich nabozenstvi. :)
"to jsou přece naše představy" - jiste chapu tvoji argumentaci, ze my (lide) vnucujeme "bohu" nase pozemske city a duvody (napr. k jednani) a ze podle Tveho (nebo vetsinoveho "vzdelaneho" teologickeho) nazoru, ktery prolina filosofie vsech ruznych nabozenstvi je tato uvaha mylna.
Ja prave chci (dogmaticky, haha) s touhle "porovnej vsechno a dostanes pravdepodobny vysledek" teorii nesouhlasit, rikam, prevrat akci a reakci - ne, ze buh je takovy jak popisuju, protoze my jsme taci, ale, vem to z pohledu, ze my jsme taci, PROTOZE buh je nejaky - viz ta sekce o "umelcich" a otisku duse. Stejne jako bible nuti lidem 10 prikazani protoze tak buh rekl (a nikdo verici neargumentuje) nebo jako bible nuti Jezise jako proroka (a zadny krestan proti tomu neargumentuje (myslim...))
Tj, ja se nesnazim objasnit "bozi" city, ja objasnuju ty lidske - my lidi mame city, protoze to buh podelalo (a nebo mozna prave omylem / neumyslne to udelalo spravne) a dalo nam cast svych, nezmerne slozitejsich, citu.
Navic to pisu v prvni osobe (fiktivniho) boha a rikam jak to je, ne proc to tak je.
Pokud se, namisto argumentu k textu, pidis po tom, proc me napadlo, ze buh musi mit tyhle vlastnosti tak jak vam je tady dogmaticky vnucuju ve sve stati, ano je to velmi pravdepodobne, ze jsem pouzila analogie nasich vlastnosti a taky proto, ze se mi to tak libi :-). (a taky proto, ze bozsky hlen letici kosmem je myslenka, ackoliv mnohem sofistikovanejsi a krasnejsi, pouzita v mnohem lepsip dile - "stoparuv pruvodce po galaxii" od Douglase Adamse a stydela bych se ji zneuctit svou nevkusnou stati :)
Jinak na ujasneni - ja nevyznavam zadne nabozenstvi, a pokud bych byla nucena nejakeho boha prijmout bylo by to buh takove (nebo podobne) jak jsem se to snazila (neumele) vypodobnit vyse.
Ano, taky se, pokrytecky, modlim k nejakemu "bohu", kdyz mi tece do bot. Jenze to je spis, myslim si, vysloveni prani, neco jako "denial" reality - takze spis sebezachovny pud nez vira.
Love & Kisses (Zaphod Beeblebrox) (ps. miluju tenhle pozdrav)
02.11.2011 16:49:36 | Granpadia Crapate
Omlouvám se za tu angličtinu. Jinak díky za reakci - dělávám to jako podmět pro přemýšlení.
Stvoření a city ke stvořenému - to jsou přece naše představy, jak cítíme, že by to asi mohlo být. Proto je třeba srovnávat s jinými naukami, aby se mohla najít dostatečně široká představa. Každá zmínka si všímá jiného detailu.
Proto jsem reagoval Ježíšem nebo Éset a Osiridem - to jsou příběhy o bozích, kteří trpěli (samozřejmě jich je mnohem víc). Třeba tvá představa kopíruje symboly příběhu Osirida :-) a to nezávisle na tom, jestli víš nebo nevíš, co to je za příběh. Kdo ví, třeba ne ;-)
Co se týče duality - nemusíš mít nějaký zmatek - člověk má taky tolik osobností, kolik má psychických komplexů - ale pořád je to jeden člověk. Proto Éset a Osiris můžou klidně vystupovat jako dvě části téhož boha, kde jedna trpí pro tu druhou.
Ohledně to-boha - prý Eckhart tvrdil, že bůh se musí uctívat tak, jako by neměl tělo, neměl ducha, neměl city nebo jméno...to pak z boha moc k uctívání nezbyde. :-) V tomto myšlenkovém sledu pak člověk aktivuje svoji vůli, snahu atp., protože to je vlastně boží síla a pak se chová tak, jak píšeš, že by se tak měl chovat. Což v porovnání s tím, co píšeš, je něco podobného - bůh nechce být uctíván, ale chce vidět lidskou tvořivost. To znamená, že se od člověka očekává obětovat své představy o bohu - neboli pojem boha znovu přeformulovat, protože bůh je něco jiného, než se doposud myslelo.
02.11.2011 15:54:02 | dead-head
Tak jen pro diskutujici, jiz jsem nahrala i cesky preklad sveho "dila" nazvany "A Buh Zaplakalo". Doslovny preklad to myslim neni, ale preklad to je tak jako tak :) Zvlastni, ze hur se mi to prekladalo nez psalo :)
02.11.2011 14:08:48 | Granpadia Crapate
Jeste dodatek, koukam, ze moje Granpadia si ponechala svuj nick u clanku ale nikoliv u komentaru :) lol - to je teda radost! Asi uz chapu proc jsi neporozumel me odpovedi Deadheadovi. Diky a zdar, Granpadia Crapate
02.11.2011 12:44:22 | Granpadia Crapate
Ahoj Petre.
Diky za komentar.
Naopak. Ja tvrdim ze Buh emoce ma - ten muj komentar byla odpoved na Dead-Headuv komentar, kde (zda se mi) mi vycita pripisovani emoci bohu - a ja se ho tedy ptam odkud se bere ta jeho predstava ze buh nema lidske vlastnosti atd atd...
Co odstavec to je muj pokus argumentovat s body jeho komentare :) Zrejme to vyznelo jinak nez melo :)
Takze: 1) to moje "Buh" emoce ma 2) Tomu memu "Buh" na nas zalezi i presto ze se nevmesuje.
A ted argument s Tebou:
S ohledem na viru, drze si dovolim tvrdit, ze vira je skodliva.
Sam jsi to shrnul: "lidstvo se vydalo na cestu zpět do Egypta, ze kterého byli vyvedeni Židé, když je Bůh zachránil před otroctvím.".
Na druhou stranu dodavas: "Pomůže možná jen tehdy, pokud si pomůžeme sami"
To je takova "selfserving" predstava - ve svem dusledku si myslim to znamena, ze nam nepomuze zadny/a/e Buh, protoze pokud si prestaneme pomahat, ani Buh nam nepomuze.
pokud zamenis slovo Buh slovem "lide" jedine pak to podle me dava smysl.
Pomozte si lide sami a lide vam pomuzou...
Nic proti Tvoji vire nebo vire kohokoliv jineho, jediny problem, myslim, je ten, ze lide kteri veri, "VERI" v zasah vyssi moci v nejakem urcitem stadiu napr. az to bude potreba nebo "az bude ta prava chvile", az si pomuzeme sami - tedy neco jako: povstanme, pak se zjevi buh a vyresi to za nas - a to je podle mne spatne.
Daleko zdravejsi je podle meho pristup: "nikdo krome nas samotnych nam nepomuze, pomozme si sami. Spojme se, a pojdme si pomahat, nic neni dane, pouze to ze tu jsme. Necekejte na zasah zadneho boha - NIKDY"
Snazim se rict, ze pokud ma nekdo zdrave nohy musi je pouzivat, pokud je nepouziva,zeslabnou a zakrni mu.
Pokud mas vylest na kopec MUSIS tam vylest sam. Nestaci udelat prvich 5 kroku (nebo 10 nebo 1000000) a cekat, ze pak ti pomuze Buh - to je skodliva predstava.
Buh ti nepomuze ani s tim POSLEDNIM krokem do cile. Dokud ten posledni krok neudelas SAM tak proste na tom vrcholu toho kopce stat nebudes.
Premyslej o tom co by se stalo, kdyby tvuj Buh pomohl s tim poslednim krokem?
Nebylo by to infekcni? pomohl jednou tak holt pomuze znovu, uz nemusim jit milion a 1 krok, uz mi staci jen milion - a kdyz me, tak preci kazdemu jinemu "worthy" vericimu, a co priste? Nebudes cekat, ze ti buh pomuze i s tim predposlednim krokem stejne jako s tim poslednim? A pak, nebudes casem cekat, ze te na ten kopec proste vynese na hrbete??? :)
Ja nevim, ale mam ten pocit, ze pokud ocekavas pomoc od boha v jakkoliv malem mnozstvi, vydavas se na cestu na kterou proste nemas, spolehas na neco co tam proste NENI a co ti NEPOMUZE.
Ne ze by tohle samotne bylo spatne - protoze kdyz to udelas, mozna inspirujes dalsi lidi, kteri se tam vydaji s tebou a spolecne se do cile dostanete, nebo ten koho jsi inspiroval tam dojde i kdyz ty sam jsi padl v puli cesty - a mozna ze ani ten koho jsi inspiroval tam nedojde, ale inspiruje dalsiho a tak dale a tak dale a eventualne, mozna, nekde v budoucnu ta inspirace preskoci na nekoho kdo bude schopen na ten kopec dojit ...
Zkratka, ne vzdy je spatne vydat se na cestu bez sance, jen, neni treba lepsi vedet proc to delam? Vedet, ze na te ceste sice padnu ale aspon nebudu zklamana, ze mi Buh nepomohl: "vzdyt jsem si pomohla (pomahala celou dobu) sama, tak proc mi Buh ted kdyz jsem na konci sil nepomuze?!" a misto toho milionteho kroku vynalozim ten posledni zbytek sil na argument sama se sebou, obvinovani, rozjimani, zoufani si, vycitky (sobe nebo bohu ktery nepomohl), a dalsi neuzitecne veci...
Jediny smysl ktery vira ma (pokud nejaky) je v tom, ze si reknes, ano mame nejaky "smysl" nejaky "UKOL" pred sebou, a proto je dulezite rano vstat z postele a neco delat - TVORIT.
Ale ne pro lasku bozi nebo pro "Boha" ale pro NAS SAMOTNE coz zrovna muze byt to co Buh od nas chce!
Nikoliv modlit se k nemu/ji/tomu (Bohu) ale TVORIT, pomahat sami sobe.
Kdyz uvidis hladoveho na ulici, pochybuju ze ten oceni, ze se za nej pomodlis a nebo prohodis par milych slov(coz oceni daleko spis nez nejakou modlitbu na svuj ucet), nebude MNOHEM lepsi, dat mu kus chleba - a "ultimately" neni lepsi ZABRANIT tomu aby taci lide existovali?? tim nemam na mysli jit ven a vystrilet je, ale spis zajistit, aby vsichni meli co jist?!
no to je delsi nez jsem zamyslela :) ale snad jsem se vyjadrila dostatecne vystizne :)
02.11.2011 12:25:37 | Granpadia Crapate
Zdravim a vezmu to poporadku.
- Ja osobne metal nesnasim :)
- Lidske vlastnosti. Odkud se bere predstava, ze buh nema lidske vlastnosti? To ze bohu na lidech zalezi souvisi s tim ze si je stvorilo. (buh = to) copak tobe na veci kterou vytvoris ani trochu nezalezi? Co kdyz si postavis pribytek z vetvi a on se ti bude rozpadat nad hlavou, to ti bude jedno? :) Pojd to otocit, cokdyz lidi maji "lidske" vlastnosti proto, ze buh je melo prvni a mnohem komplexnejsi a protoze stvorilo lidi, dalo do nich kus sebe... podstrcilo jim trochu svych vlastnosti (kdyz umelec neco tvori preci vzdycky do sveho dila vlozi kus sveho "ja" - taktez s mym Bohem) protoze si nas neumelo predstavit jinak :)
- Ano trpici buh je spravne je to neco jako zapisek "z boziho diare" - zhodnoceni posledniho projektu - a rekneme ze to "poslalo" expresni postou na zem :) eg, "Takhle veci stoji, je mi vas lito, jestli to pujde takhle dal, tak je s vama konec. Neni raj, neni peklo, je jen to co si sami udelate. Potrebuju vas a preju si aby jste uspeli, ale pomoct vam nemuzu. Ani u vas uz zustat nemuzu. Zatimco to ctete, uz jsem zabouchlo dvere a letim kamsi pryc, protoze pokud bych vam pomohlo, zvyknete si na moji pomoc, pokud zustanu vy uz mate potvrzeno ze tu jsem a budete se ke me modlit a zadonit a oboji by vas privedlo do zahuby uplne stejne jako kdyz se neproberete a nezacnete s sebou neco delat!"
V podstate to moje Buh chce aby v "to" prestali lidi verit, chce aby lidi uchopili svoji svobodnou vuli aby si uvedomili ze jim nikdo nediktuje co maji delat (v co se modlit), ze je to k nicemu, ze nic neni predem dano, nikdo (zadne Buh) jim nikdy nepomuze a ani nepomohlo, ze se musi probrat nebo zaniknou.
- S uchopitelnosti boha teda nevim, o tu jsem se nijak nesnazila a neverim ze jsem uvedla jediny popis nejakych fyzickych parametru. Jedine co jsem rozvedla je to ze Buh melo motiv aby nas stvorilo, tak jako lidi maji motiv aby neco tvorili (predbiham argumenty, lidi maji motiv, protoze pouzijme frazi z bible, Buh je stvorilo k obrazu s vemu :) (radeji nez k obrazu, ze jim i treba neumyslne predalo nektere svoje vlastnosti / motivy) - stejne jako lidi (verim) predavaji nektere svoje uvahove postupy AI algoritmum nebo robotum), but proto, ze se jim ten vytvor libi, nebo aby ten vytvor nejak slouzil. Co se Ukolu tyce, sice mam jeden na mysli, ale tak daleko jak ten text jde, to co maji lide za ukol muze byt i to aby se stahli lidi z kuze a sesili z nich jeden velkej kapesnik, aby si buh mohlo ulehcit pri senne ryme ;-) (ano, brutalni a neoriginalni napad)
- Jezis neni buh, nadale nemam nejmensi tuseni co ma moje predstava singularniho boha spolecneho s dvojicemi bohu jako osiris a eset nebo demeter a persefona - o zadnem vteleni, dualite, poslech bozich ani souboji s jinym bohem se preci nezminuji, takze opravdu netusim co te privedlo na tuto myslenku.
- Krestanska vize - ba naopak! Krestansky buh preci cini zazraky, poslal na zem Jezise, odmeni te za dobro a viru v nej tim, ze se dostanes do nebe, za to ze neveris te svrhne do pekla (pokud se nemylim) a zejmena od tebe VYZADUJE abys v nej veril - zadnou takovou vlastnost to moje Buh nema prave naopak od tebe VYZADUJE abys v "to" neveril abys vzal svuj osud do svych rukou ... :)
- Buh se nesnazi. Moje Buh nechce byt privolano, chce aby lide uspeli s Ukolem ktery jim dalo. A je to pouze a jen na nich(nas). Verim ze z textu je zrejme, ze Buh se ani snazit (pomoct) nemuze, protoze pokud by se snazilo, odsoudilo by tim lidi k zahube... A prave to, aby lide "verili", moje Buh nechce, protoze vira jen nici kreativitu a svazuje lidskou mysl, zpusobuje, ze lide se misto reseni problemu obraci na Boha o pomoc a to je spatne!
- Ze je to psane v Anglictine souvisi s tim, ze anglicky mluvim neustale (pouze anglicky) poslednich par let a navic anglictina neni gender-deterministic - eg moje Buh je "TO" a Anglictina to pobere lepe nez Cestina. napr kostrbate: "Buh vedelo, ze nesmi zasahnout" zni divne nebo ne?
- Mala shopnost formulace myslenek v CJ, to sedi.
01.11.2011 22:09:26 | Granpadia Crapate
Zvláštní úvaha. Většinou jsem se s takovým názorem setkal u posluchačů metalu. Navíc je zvláštní, odkud se bere představa, že by bůh, dostatečně vyvýšený nad vším měl lidské vlastnosti - jako jsou třeba emoce, nebo proč mu záleží na lidech. Je to zvláštní, jak neuchopitelný objekt absorbuje představy lidí - jen kvůli tomu, aby se stal uchopitelný. Celý text pak nahrává představě zážitku trpícího boha, což se velice blíží křesťanskému Ježíši (nebo Deméter a Persefoně, Osiridovi a Éset apod.) . Je to divné, jak je ta křesťanská vize lidem blízká.
Docela mne zaujal názor,že boha nelze přivolat jinak, než úspěchem lidstva.
To je taky krásná vize, že se něco globálním úspěchem změní. Přitom je docela možné říct, že řešením je takového boha odmítnout, protože když už se nesnaží teď, tak není třeba se za ním pak vracet. Protože vnitřně člověk cítí to, že reálné je jen to, co působí.
Jinak ten nápad napsat to v angličtině je fakt příšerný (navíc tam jsou příliš dlouhá souvětí se strohými formulacemi). To poukazuje na malou schopnost formulace myšlenek v češtině - což je škoda.
31.10.2011 14:45:22 | dead-head