Woodoo

Woodoo

Ve slovníku najdete (a lidé vám řeknou), že to je jakýsi druh černé magie, při které např. kouzelník (no, kouzelník to není to pravé ořechové, spíše protagonista nebo spíše iloziunista) zapichuje hřebíky, připínáčky nebo nějaký, další ostrý předmět do plyšové postavičky té které postavy chce způsobit muka. Ale toto Woodoo nemám na mysli, i když by se mi někdy hodilo a našel bych pár lidí, které bych rád „přišpendlil“.

Já vidím pod tímto pojmem časoví úsek, při kterém medituji. A jak to probíhá? Mohu to velice přesně popsat, protože tento text píšu při woodoo (ale do plechovky alias počítače to budu přepisovat už v normálním režimu. Bohužel). Takže. Sedím na pohodlném gauči (barva není důležitá, ale pokud chcete, tak je zelené). Mám zapálenou vonnou svíčku s vůní stromu(aspoň tak nějak mi to voní). Na břiše mi leží jedno ze tři koťat (to není podmínka) levou rukou hladím psa (to taktéž není podmínkou, ale ke kouzlům patří zvířata), pravou píšu tuto úvahu (teda předepisuji). Na stole mám zelený čaj (ten jako opravdu můžu) a jahodoví jogurt. Poslouchám fajnovou hudbičku (reagge, jazz, blues, jungle). Prostě veget. Zapomenout na všechny problémy tohoto uspěchaného světa. Začínám myslet jen na samé pěkné a barevné věci (jak běžím se svojí láskou po barevném poli držíc se za ruce). Prostě krása. Woodoo mi pomáhá „opustit“ tento uspěchaný svět a to bez použity jakýchkoli drog.

Vlastně to bych lhal a to bych nerad. Je tu jedna droga. A to ta nejsilnější. Láska. Ať už se jedná o lásku k hudbě, životnímu stylu, tak i k nějaké bytosti.