Čistota srdce

Jedna známá liturgická píseň nám může dát zajímavou odpověď. „Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh". Láska je však pouze ovocem našeho duchovního soužití. Když máme uskutečňovat život s Bohem, musíme odstranit všechny překážky, které stojí mezi námi a Jím. Jedná se pochopitelně o hříchy a vášně. Pokud se nám to alespoň částečně podaří můžeme mluvit o čistotě srdce.

Je to stav ve kterém máme možnost vnímat Boha, nikoli jako abstraktní nepersonifikovanou bytost, ale jako Osobu. V tomto okamžiku se stáváme plným a opravdově funkčním údem Kristova mystického těla. Nyní jsme schopní uslyšet Boží hlas a plně pociťovat Boží lásku. Máme tak účast, již nyní, na nebeském království.

Jak získat čisté srdce? Není to věc složitá, ale nesmírně obtížná. Člověk jí nikdy sám ze sebe nedosáhne. Potřebuje Boží milost. Ta nás očišťuje a přetváří opět k obrazu Božímu, který Bude neposkvrněný a čistý. Duši si můžeme přestavit jako studánku v lese. Ta je na počátku čistá a může dokonale odrážet Boží zář (Slunce). Při pohledu do ní je vidět až na samotné dno. Když se však do studánky dostane prach, listí a větvičky, ztrácí možnost a schopnost Slunce odrážet. Když se o ni nebude nikdo starat zaroste a promění se v nevzhledný močál. Je zde však i druhá možnost. Ve spoluprácí s Bohem studánku budeme čistit a chránit, tak, aby neztratila nic ze své původní krásy. Naopak aby kolem ní mohli růst květiny, lesní plody, aby u ní našli vláhu stromy a napojení lesní zvěř. To se děje pokáním a dobrými skutky.

Skrze pokání a lítost odstraňujeme ze svého nitra vše nečisté a dáváme Bohu možnost, aby nás prozářil celé, až na hlubinu našich duší. Projevem čistého srdce je pak láska, která dokáže přetvářet nejen nás samotné, ale všechno okolo. Pokud s této spolupráce s Kristem budeme mít radost (ve smyslu ctnosti) plníme dokonale úkol křesťanů ve světě. Stáváme se opravdovými Lidmi.