SV.PROKOP ČESKÝ MERLIN

Muž s vysokou mitrou a opatskou berlou v pravici, vede na řetěze zkroceného čerta…
Barokní to zobrazení sv. Prokopa…

Muž
který se údajně narodil v obci Chotouni možná, nebo sem byl poslán na vychování, je zvláštní, že ač pocházel z chudého zemanského rodu, v dospělosti disponoval značným majetkem, říká se, že byl potomkem velkomoravských velmožů, což by vysvětlovávalo proč je stoupencem staroslověnské formy křesťanství.
Podle jiné verze byl z rodu Slavníkovců, jako malé dítě ho ukryli a nechali vychovat na malé vesnici.

Chotouň
je zvláštní ves, nedaleko začíná proslulá Čertova brázda, hluboká brázda, která se táhne několik kilometrů krajinou.
Z ezoterního pohledu jde o typickou „cestu mrtvých“, končící u Černých Bud, což bylo označení pro polní svatyni podzemních duchů…
V Choutouni je dodnes vidět vysoká, uměle navršená mohyla, jedna z pupků Země v geomagnetickém síti.

Jako malý chlapec údajně narazil u studánky na ďábla, když šel pro vodu a tam se rozhodl naučit krotit temné démony znamením kříže.

Vstoupil jako mnich do Břevnovského kláštera, ale záhy ho opustil a vydal se cestou ke kořenům, ke zkušenosti čarodějů, zaříkávačů a věštců, objevil odkaz svatého Ivana, prvního českého poustevníka, který se po křesťansku pokusil navázat na funkci lesního krále a strážce posvátného pramene…

Odchází do nedalekého Dalejského údolí, kde se nachází stará jeskynní svatyně „děvích kultů“.

Morfologické pole
Postí se o samotě v hluboké tmě jeskyně. Bojuje s úzkostí a strachem z temného podzemí. Odpírá si spánek. Opakuje monotónní zvukové figury modliteb.
Brzy ztrácí pojem času. Z temnot k němu přichází mrazivé záchvěvy, záblesky světla, stíny lidí, zvířat, ozvěny dávných hlasů…
Oslovuje přízraky, snaží se komunikovat. Ohrožují ho, pokouší se pohltit jeho duši, vnést rozpolcenost, šílenství.
Silou vůle je dokáže zahnat, chrání se znamením kříže a kruhu. Zvítězil…
Chce víc, chce, aby mu démoni sloužili!

Odchází do ciziny. Do Bulharska, Řecka, Srbska? Kontaktuje Konstantinovy žáky? Nevíme, vše zůstává zakryto tajemstvím…

Legenda
Král Oldřich na lovu, pronásleduje statného jelena… jelen se prodral houštinou k okraji skály, kde se k nebi vypínal mohutný kříž, a opodál se zarostlý svalovec oháněl sekerou.
Jelen se schoval za zády samotáře…
Král byl překvapen, a zeptal se kdo je, a on odpověděl, že Prokop, který v pustině slouží Bohu.
Nabral králi vodu ze studánky, a ten nevycházel z údivu, měl pocit, že pije lahodné víno.
Použil Prokop magii? Král se podivoval krotkosti zvířat kolem Prokopa, jak ptáci usedají na Prokopa ramena…
Když se král dozvěděl o záměru vybudovat na Sázavě klášter, rozhodl se ho štědře podpořit.

Mág
Mezi obyvatelstvem byl Prokop na počátku 11. století považován za svatého muže, mocného čaroděje a léčitele. Křísil umírající, vracel zrak, ochrnuté stavěl na nohy, vyháněl ďábly z posedlých, žehnal vodě, věštil z hladiny i kamene, podle hvězd lidem vypočítával osudy a radil ve všech problémech života.
Kolem něj se shromáždila skupina učedníků, kterým předával zkušenosti a pro ně chtěl vystavět klášter.

Klášter
Říká se, že Prokop nevybral místo náhodou. V zákrutech Sázavy u Černé Búdy měla být osada kněží uctívající staré bohy, druidské tradice… poměrně velká skupina těchto lidí přijala Prokopovu syntézu kříže a přírodní magie.

Zvláštní je Prokopovo spojení s ďábly. Pekelníci káceli stromy, tesaly trámy, míchali maltu a nosili kámen. Klášter stavěný ďábly? Ďábel byl ve středověku pojem pro vše, co se vymykalo z běžného řádu dění.
Údajně i oral s ďábly. Je to označení pro technické zařízení, nebo si „ochočil“ nelidi?

Doba chaosu
Prokop se objevil v době, kdy se země zmítala v chaosu.
Boleslav III. Byl agresivní, surový a alkoholik.
Jaromír ambiciózní zbabělec.
Oldřich nejinteligentnější, proslul jako lstivý intrikán.
Proběhl legendární pokus rodu Vršovců obětovat Jaromíra rohatému bohu Velízu, v poslední chvíli byl zachráněn svoji družinou.
Démoni získávají nad celými oblastmi Čech svoji nadvládu.

Nástup mága
V této šílené době poustevník ze sázavských lesů vymyslel plán, který se překvapivě podobá činům velšského čaroděje Merlina.
Vsadil na Oldřicha, získal si jeho náklonnost, stal se jeho rádcem.
V té době byl do funkce pražského biskupa zvolen jakýsi Šebíř, trapná figurka, o němž potupně píše i Kosmas.
Podle všeho Prokop odmítal jakoukoliv funkci, jako rádce měl větší vliv.
Všechny překvapí, že jako Merlin plánoval početí a zrození nového Artuše.
Využil Oldřichovi smyslnosti a zařídil jeho setkání s Boženou, která jako přízrak rusalky, se zjevuje u studánky a omámí knížete.
Zajímavé je i místo, Peruc, dávná svatině, zasvěcené bohu bouře.
Onen bod leží v menhirovém trojúhelníku Žatec- Louny- Slaný.

Božena vdaná za jakéhosi Křesinu, Oldřich ženatý s německou princeznou…

Takové jednání vyvolalo pohoršení mezi latinskými kněžími. Všichni zasvěcenci věděli, že se narodí syn a že bude velmi nebezpečný pro římský systém, tak pro kulty starých démonů.
Do Prahy byl údajně poslán římský kurát s jediným cílem, zabránit narození dítěte Boženy a Oldřicha.

Břetislav
Prokopova magie byla silnější. Matka i dítě unikly nájemným vrahům.
Pak přichází zajímavý bod historie. Objevuje se v dějinách až jako třicetiletý, velmi schopný muž, který ví co chce, a jak toho dosáhnout.
Je prvním nositelem nových rytířských ideálu v Čechách.
Má tajný plán: zbudovat obrovskou slovanskou říši, která by zahrnovala Čechy, Polsko, část Uherska, Ukrajiny, možná i Bulharska, Srbsko a Makedonii…
Kdo mu vnukl takové myšlenky? Kdo ho celá léta vychovával?
Tušíme Prokopa, který zatím z kláštera vytvořil kulturní centrum písemnictví, malířství, hudby a přírodních věd.

Stejně jako Merlin se zjevuje na místech, kde je potřeba zasáhnout a vzápětí mizí, do magické jeskyně pod podlahou klášterního chrámu, kam nikdo kromě něj nesmí vstoupit.
Muž vysoké postavy, svalnaté atletické postavy, uhrančivýma očima, kudrnatým vousem, sršící energií.

Kníže
Kroniky popisují, jak Břetislav po trapné smrti jeho otce je posazen na křeslo z velkých balvanů, posvátný knížecí stolec před klášterem sv. Jiří. Sám slepý kníže Jaroslav ho vedl za ruku a posadil, čímž se vzdal svého nároku na trůn.
Toto gesto bylo přijato jásajícím davem.
Té noci prý bylo vidět ohnivého draka, jehož ocas sahal pře půl nebe. Znamení příchodu velkého muže.

Český Achilles
Břetislav se obklopil kruhem věrných rytířů.
Pak se vypravil do polského Hvězdna.
Dovezl ostatky Vojtěcha.

Přihlásil se k Vojtěchovu odkazu a vyhlásil:
Nová pravidla správného křesťanského života v Čechách.
Morální a právní předpisy
Povinnost důsledné ochrany mrtvých v ohrazených posvěcených prostorách s kříži a kaplemi
Zákaz pohřbů v lese, polích, na křižovatkách, zákaz spalovat mrtvé
Údržbu křížů, kaplí a kostelů

Nic nestálo v cestě velkých smělých plánů vytvořit říši.
Je pravda, že nenávistný tlak vůči Sázavskému klášteru se stupňuje. Ostrůvek v latinském moři byl papežovy trnem v oku.

Potupa – jak časté v dějinách toho národa
Zlom nastal, kdy Šebíř přeběhl do tábora nepřátel. Zdá se, že vyzradil nějaké velké tajemství, vzápětí je Břetislav vojensky poražen, pokořen, musí bos a vkleče oděn žíněného roucha přejít před římského císaře a vkleče žádat o prominutí svých hříchů.
Je mu velkoryse odpuštěno, zaplatí nemalou pokutu a může vládnout s instrukcemi Říma. Jediné, co obhájí, je Sázavský klášter, jako kulturní středisko.

Skon
Prokop se zdál plný sil a energie, nikdy nebyl vážně nemocen a proto šokoval spolubratry: Zítra touto dobou již nebudu mezi vámi. Pán mě volá. A ukázal k nebi.
Druhého dne zemřel.
„Ač byl v posledním tažení a dýchal ze zbytku sil, přece s paží mužně napjatou nepřestával odrážet starého nepřítele ďábla…“

Jak podobné s Merlinovým koncem, podlehne Jezerní panně, jeho duše na věky polapena v temnotách jeskyně…

Tak i Prokop je pohřben do krypty v kostele Panny Marie přímo nad svojí jeskyní…
K pohřbení jeho ostatků se dostaví i sám Šebíř zase biskup pražský a s velkou poctou jej uložil…
Zdá se že Šebíře poháněly jiné důvody, než uctít soupeře. Měl možná římské instrukce jak Prokopa důkladně zabezpečit rituálem a zamezit vstupu jeho duchovní energie do informační sítě.
Vše nasvědčuje, že Šebíř byl opravdu diletant.

„Hned od začátku byl totiž Prokopův hrob obklopen zázračnými jevy, tryskaly z něj podivné paprsky a tančící světla, ozývaly se záhadné zvuky.“

Když už později v klášteře sídlili Němci latinští benediktini, často prý vídali Prokopa jako přízračnou postavu, jak se zamračenou tváří bloudí klášterem a nebezpečně se rozhání holí…
Neví se co je na tom pravdy, ale pravdou je že do určité míry tolerovali Prokopův kult, ačkoliv jejich původním úkolem bylo tuto tradici z paměti národa vymazat….