někde jsem slyšel

Kde Tě mám hledat Bože? Někde jsem slyšel a taky četl, že ve Svatém písmu
a taky v přírodě, v lese a na poli, mezi květy, mezi zvířaty, mezi lidmi,
v sobě, na nebi, ve vesmíru, ve východu a západu slunce, v řekách a mořích,
v odlivech a přílivech, v dešti a v duze, na zemi i na obzoru, na horách
i v dolinách, v zrození a smrti, v kostele a na mši svaté, v tichu a samotě,
v modlitbě a v půstu, v dobrých skutcích, v radosti i v bolesti, ve svědomí.


Otče náš jenž si na nebesích, co jsou obyčejné emoce a kde už jsi Ty?
Jsou nás miliardy a všichni jsme Tvým obrazem, ale společného máme jen
tolik, že musíme jíst, pít, dýchat a všichni jsme smrtelný. Omlouvám se,
že se pořád dokola tak hloupě ptám a přitom věřím, že jsi a vlastně chápu
proč Tě nemůžem vidět a slyšet a ani Tě úplně pochopit. Ale vím, že můžem
přemýšlet, tušit, hledat, objevovat, spolu s Tebou tvořit a hlavně
(a tam Tě vidím já) máme schopnost cítit a vnímat lásku a krásu.