O hledání Boha, kapitola I.

Myslím, že každý se alespoň jednou nebo dvakrát ve svém životě sám sebe zeptal, zda je něco nebo Někdo nad námi. Možná to bylo ve chvíli, kdy Vám zemřela matka či otec, a vy jste začali uvažovat, jestli jejich tělo opravdu tlí v hrobě a tím to vše skončilo. Snad vás napadla myšlenka ohledně existence lidské duše, Boha či nějaké energie, reinkarnace nebo něčeho podobného.

Nebo jste se jen tak dívali na hvězdy a náhle vás překvapila velikost a nesmírnost hvězdného světa. Zapůsobilo to na vás doslova hmatatelně a zůstali jste jen v tichosti zírat na hvězdné kupy a cítili, že cosi zvláštního je okolo vás. Nebo snad přímo ve vás?

Či jste snad v jednom jediném zvláštním okamžiku něco neobvyklého pocítili? Napadla vás myšlenka na věčnost? Někdo řekl něco zvláštního, co vás přesahovalo? Zaslechli jste v hloubi svého srdce jakýsi hlas?

Domnívám se, že takový okamžik zažil každý z nás. Alespoň mí přátelé to tvrdí. Pokud se vám to nikdy nestalo (ale myslím, že je to nepravděpodobné) a věříte, že cokoli nehmatatelného, duchovního, věčného jde zcela mimo vás (a že svět je tvořen jen tím, co je hmatatelné, viditelné a prozkoumatelné), pak v tomto čtení v tuto chvíli můžete přestat. Dovolte však, abych vám řekl, co si o tom myslím. Myslím, že utíkáte. Touha poznat více nejen tento svět fyzický, ale i nehmotný (duchovní), najít smysl života, nahlédnout „za oponu“, je stará jako lidstvo sama. Můžete utíkat, vyhýbat se základním otázkám, ale kdesi vzadu v mysli vám ta malá myška nejistoty bude stále hlodat a hlodat. Nenajdete klidu, dokud si na ony základní otázky pravdivě neodpovíte.

Cílem mých úvah není vnutit někomu náboženství, daleko spíše chci rozumovými cestami hledat, ptát se a odkrývat to, co je často skryto pod nánosem prachu každodennosti, všednosti, fyzičnosti či jak jinak to lze vyjádřit. Mám na mysli naše nejtajnější otázky, úvahy a myšlenky, které jsme často zatlačili do pozadí, protože se o nich mluví a přemýšlí velmi málo a ještě méně a hůře se na ně hledají odpovědi. Kdo jsem? Proč jsem tady? Má život smysl? Pokud ano, tak jaký? Co je to smrt? A existuje život po smrti? Mnoho otázek, málo odpovědí. Pokud nějaké jsou, často bývají tak zmatené a nejasné, že se jim raději vyhýbáme a mávneme nad nimi rukou.

Právě těmito základními otázkami se chci zabývat. K čemu čtenář (a tedy i sám přemýšlející) dojde, záleží čistě na něm samotném.

Můžete se zeptat, proč byste se vůbec měli těmito úvahami zabývat? Není to jen ztráta času? Co vám to vlastně přinese? Odpovím příběhem jednoho muže, který žil 60 let stereotypní a nudný život a jeho manželka dokonce i v tomto pozdním věku uvažovala o rozvodu. Tak byl onen muž svým chováním a životem k nesnesení. V 61 letech začal chodit na hory a najednou se před ním otevřel nový svět. Zjistil, že ho život v horách naplňuje a činí ho šťastným. Proměnil se k nepoznání, až i ti jeho nejbližší příbuzní žasli. V čem je problém? Přece v tom, že mu to trvalo 60 let!!!

Přesně tohle by se mohlo stát i vám. Život běží a běží a vy najednou zjistíte, že nevíte, proč tady jste. Je vám 40, 60 nebo třeba klidně i 80 let a stojíte tváří v tvář hrozné otázce. O čem byl můj život? Prožil jsem jej tak, jak jsem měl? A prožil jsem jej vůbec? Věřte, že ocitnout se před touto otázkou
a nemít odpověď je velmi děsivé. Přesto se to denně stává. Svět je plný starých lidí, kteří se dívají zpětně na svůj život a nevidí nic. Řeknou vám, že vlastně neví, proč tady byli a že až umřou, jejich tělo spolkne zem a to bude konec. Je to velmi smutné, neboť tito lidé prožili celé desítky let, aniž by si ony základní životní otázky zodpověděli. Každého z nich někdy napadly, ale oni je zatlačili do pozadí. Vyhýbat se těmto otázkám je ovšem velmi zrádné. Je to asi podobné, jako byste se oženili s někým, o kom vlastně nevíte vůbec nic, protože jste se ho prostě nezeptali ze strachu, co byste se o něm mohli dozvědět. Může se pak stát, že vás bude čekat nejedno nepříjemné překvapení.

Je to také podobné tomu, jako když v práci odložíte nějaký problém na později. Většinou se vrátí za pár dnů nebo týdnů zpět, ale je palčivější než předtím a stejně se s ním musíte vypořádat. Potíž je v tom, že život je příliš důležitý na to, abychom s ním zacházeli jako s pracovním problémem.

Pokud tedy chcete pokračovat v tomto dobrodružství života, existuje jednoduchá cesta – ptát se, hledat odpovědi a na základě tohoto bádání učinit závěr. Není správné se problému vyhnout, nýbrž postavit se mu čelem. Teprve když prozkoumáte nejniternější hnutí své mysli, srdce a duše, najdete odpovědi. Možná se vám nebudou líbit, ale pořád to budou odpovědi. A jakmile tyto odpovědi spolehlivě podložíte argumenty (ať už zní odpověď tak, že Někdo či něco existuje anebo že to všechno je nesmysl), pak naleznete klid. Klid vycházející z toho, že jste si sami pro sebe zodpověděli nejdůležitější otázky svého života. Není nic podstatnějšího než nalézt odpovědi na tyto dotazy. Udělejte všechno, co můžete, a naleznete pokoj. Udělejte však málo nebo nic a ve vašem životě bude zmatek a neklid.