Bůh jako fenomén

(prosinec, 2017)

Úvod

         Tato úvaha je jednou z mnoha existujícíh a patrně první z těch, které se chystám publikovat. Nemám v tom definitivní jasno, spíš bych řekl, že jsem takový nekonečný diskutér. Nicméně tato témata pro mě nejsou nová a dá se říct, že popisuji, přepisuji, hledám. Nicméně mi přijde, že téma Boha Stvořitele jsem otevřel poprvé, vlastně na literu o náboženství zas tak moc nepíšu. I když právě zde se často s křesťany setkávám.


Bůh jako fenomén

        Stephen Hawking se snaží dokázat, že vesmír může vzniknout bez Boha. Já to dokázat neumím. Moje prvotní přesvědčení je, že vesmír vzniknul bez Boha (možná bych měl psát malé b, protože nemyslím apriori křestanského boha). Otázka by jistě mohla trápit teology a fyziky, já mám blíž k tomu druhému... Myslím, že nelze odpovědět rozumně a jednoduše, ale lze nějak odpovědět.

Co to znamená Bůh Stvořitel?

        Znamená to někdo, nebo něco, co je příčinou tohoto vesmíru, jinými slovy někdo, nebo něco bez něhož by toto vše nebylo. Existuje druhá možnost, nebo třetí možnost? Za druhou možnost můžeme považovat, že vesmír vzniká sám od sebe, nepotřebuje příčinu.

        Kdybychom připustili existenci příčiny. Mohli bychom se ptát, co je příčinou této příčiny? Nebo ona existuje samovolně, tedy nepotřebuje příčinu? Je omezena nějakými zákony? Tj. Řekněme, je příčina vesmíru všemocná, nebo je též omezená, čím je omezená?
        Další otázka by byla její poznatelnost. Co o příčině můžeme říct, pokud ani nevíme, jestli vůbec je? V podstatě se tato otázka týká další filozofické otázky: meze vědecké metody. Můžeme zkoumat jen to, s čím můžeme experimentovat. Pokud příčina našeho vesmíru je od nás v principu oddělena, jak ji lze vědecky poznat?
Myslet si, že tato příčina se vtělila v malou část vesmíru na Zemi? Nebo v knihu? Zdá se mi to spíše bizarní.

        Nicméně už ted jsme na dost bizarní a nejisté půdě. Další otázkou může být, zda ona příčina nějak zasahuje do svého díla. Ale proti duchu zákonů, které už vytvořila. Jednalo by se tedy o zázraky.

        Existuje teorie, že vesmír je experimentem nějakého vědce v jiném vesmíru. Provádí s námi něco nebo nás už odložil? Zde opět představa milujícího Boha poněkud selhává. Ale stejně jako předtím, se pak lze ptát, kdo stvořil tohoto vědce a zda je něco nad ním. (atomisté si nemohli představit, že hmota je nekonečně dělitelná... lze si představit nekonečné množství bohů jež jsou sobě postupně pány?)

        Příčina tohoto vesmíru existuje mimo náš prostor a čas, existuje v prostoru a čase jiném, nebo existuje zcela mimo tyto pojmy?

        Tato otázka tedy není otázkou víry člověka, ale otázkou prokazatelnosti fenoménu, kterému lze říkat Bůh. Problém samozřejmě je, že zatím je daleko k prokazování a není ani jisté, zda někdy bude blízko.

        Nelze vyloučit, že příčina vesmíru má plány s námi jako s lidmi, ale nelze to ani čekat. Vpodstatě by se jednalo o určitý druh antropocentrické představy. Otázka je rovněž v tom, zda to s námi myslí dobře. To vše ale stále předpokládá, že příčina vesmíru je v nějakém smyslu inteligentní, to co jsem nastínil je rovněž možnost, že příčina je mechanická, nebo nevědomá, tj. že vesmír sice potřebuje svůj důvod, ale není stvořen jako něčí plán. Vesmír by byl asi tak plánovaný, jako když nějaká protoplaneta narazila do praZemě a potom z úlomků po srážce vznikl Měsíc.

        Je jasné, že v takových otázkách chybí přesná pojmenování a ani já nemám situaci zcela rozmyšlenou. A je pravda, že prakticky všechny lidské mytologie se snaží objasnit původ světa, každou civilizaci zajímá otázka jejího původu.

Pokud se pokusíme shrnout všechny možnosti Boha Stořitele:

1) Vesmír může vzniknout samovolně. Žádný Bůh neexistuje.

2) Vesmír má svoji příčinu, nevzniká samovolně, ale tato příčina není inteligentní a záměrná, mohli bychom říci, že je přirozená. Můžeme ho nazvat třeba fyzikální metazákon.

3) Vesmír má svoji příčinu a příčina je inteligentní. Může tedy mít nějaký záměr s vesmírem. Může být pro člověka dobrý nebo špatný, nemusí se vůbec člověka týkat. Můžeme být jako lidé vedlejší produkt nějakého vyššího záměru, o kterém vůbec netušíme.

3.2) Podskupinou této situace, že Bůh má nějaký záměr právě s člověkem. (antropocentrický postup)