Rozhovor se smrťákem

Smrťáku, smrťáku, cítil jsem, že brzy přijdeš, a hle, už jsi tady:-(.
Myslel jsem, že však přijdeš s větším rachotem, že budeš hodně hlučný, padající bomby a tak.
Pandemie chřipky?, to mě opravdu nenapadlo, fakt ne.
Víš človíčku, já přicházím jak přicházím, do toho mi nikdo mluvit nebude, a už vůbec ne vy lidé.
Jsem zde a musíte se mnou počítat, musím kosit.
Musíš kosit?
Ano, musím kosit a to z více důvodů.Jeden z hlavních je ten, že jste pojedli ze stromu poznání.
Ano, chápu, chtěli jsme jít tehdá vlastní cestou, cestou bez Boha Stvořitele,
chtěli jsme vědět ještě víc nežli jsme věděli.
Ano, tak to je, a začalo to Ábelem a Kainem.
Víš, ale i tak mi to připadá dost tvrdé, dost nekompromisní.

Já tohle neřeším, já jsem zde pro to, abych kosil, abych kosil zdravé i nemocné.
Vážně nemocné osvobodím od jejich bolestí a tím jim tak zkrátím utrpení a
taky šetřím děti.
Šetříš děti?, vlastně ano, zatím se prý žádné smrtelně nenakazilo.
Tak vidíš, že nejsem zas až tak krutý.A přišel jsem i potichu, žádné bomby, žádné střílení, žádná vypálená města.
Hm, to je pravda, ale i tak se mě nelíbíš.

To vím, že se ti nelíbím a většině lidí se taky nelíbím.Ale jsou mezi vámi i tací, kteří rádi chystají války, a těm se líbím.Tady v tomto vašem hmotném světě musí býti protipóly, život smrt, láska nenávist a tak.Váš život je velice kraťoučký a velmi rychle uteče i kdybys žil do stovky, ale žádné strachy, jsou místa kam mě Nevpustí.
Nevpustí?, myslíš tím posmrtný život?, Ráj?
Ano, tam vstoupit Nemohu.

No to jsem opravdu rád, že existuje místo kde nebudeš mít poslední slovo.
Díky za upřímnost.

Měl bych k tobě smrťáčku jednu prosbu, a to, aby jsi už tu svojí smrtící žeň uskončil.
Slyšíš?!
Nic, žádná odpověď, snad jen,
sliby chyby.