o náboženské pluralitě a osobní cestě

Pamatuju si před lety, jak jsem vznesl dotaz, proč je náboženství a různých cest povícero, když jde o jedinou pravdu. A zrovna těsně poté mi v práci přistála chyba, kdy program pokládal soubory za funkčně různé, když v nich byla ta samá data, pouze v jiném, na funkci nemajícím vliv, pořadí. To je pěkná odpověď: každý jsme jiný a proto potřebujeme začít z jiného bodu: když se chci dostat do Prahy a jsem v Bratislavě, musím jet na západ, když jsem však třeba v Mnichově, musím jet na východ, i když cíl je stejný. Každý má také odlišný temperament a proto některé techniky postupu dál jsou pro něj vhodnější než pro jiného. Zdraví je jen jedno a lidé s odlišnými chorobami berou odlišné léky. To samozřejmě neznamená, že by každá libovolná praktika nebo cesta, která se kde namane, byla správně: máme tu sekty a nevyvážené osobní cesty, které podnikají lidé bez "reality checku" a motají se v kruhu. Dalo by se to přirovnat k rovnici s nekonečným počtem správných a nekonečným počtem nesprávných odpovědí. Třeba jsem tu před nějakou dobou recenzoval knihu Anity Moorjani: její pohled mi v mnohém pomohl, ale (sama o tom píše), já nejsem ona a tím pádem věci, které si ona musela uvědomit, aby se posunula dál, byly v rámci té knihy určitými klíčovými body její cesty a já zase potřebuju svoje vlastní "odpovědi", abych se posunul. Postrčení může přijít zevnitř i zvnějšku, pokud je v tomto vůbec nějaký faktický rozdíl :) Jako minule i nyní vám popřeji hodně zdaru na cestě, protože mě už k tématu nic nenapadá.