Svět založený na víře?

Stala se mi taková legrační věc. Šel jsem ráno do McDonaldu na snídani, dát si sýrové tousty. Pro pohodlnost tam mají automaty na objednávání: takové ty dotykové s platební kartou. No a já si nějak nebyl jistý, jestli to bude fungovat: zadal jsem objednávku, kartu to přijalo, platba OK a pak to stále na displeji nechalo svítit "prosím zaplaťte". Tak jsem kontaktoval obsluhu, ta zjistila, že stroj se seknul, já to zaplatil v pořádku a dostal jsem svoje tousty.
Další příklad: ne-ajťáci si někdy stěžují, že jim počítač nefunguje, pak tam přijde ajťák a jemu to samé funguje: ajťák tím, že zná teorii, věří tomu, jak počítač pracuje a méně je přitom nejistý.
Třetí příklad už sahá do psychologie a je lépe pochopitelný: lidé, kteří si v něčem věří, jsou v tom úspěšnější.
Také při mezilidském kontaktu lidé často reagují na to, jak moc si protistrana věří, nikoliv na to, jak se věci skutečně mají.
Jenže tento třetí a čtvrtý příklad se dají vysvětlit lidským podvědomím: člověk věří, jeho podvědomí na to zareaguje a poskytne mu lepší podmínky než kdyby si nevěřil. Jenže jaké "podvědomí" mají takové platební terminály a počítače?
Zkrátka, dle mé osobní zkušenosti, je svět daleko více založen na víře, než by se zdálo. A to se mi nelíbí i když nevím, co s tím můžu dělat.
Proč se mi to nelíbí? Proto, že tento jev vyrábí spirálu bludného kruhu: člověk nevěří věci X (třeba těm počítačům). Tím pádem nefunguje věc X. Tím pádem má zkušenosti, že nefungují věci X. Tím pádem ještě víc nevěří věci X. Tím pádem znovu nefunguje věc X...
Podle mě by bylo lepší, kdyby byl svět založený na rozumu: když má člověk logické povědomí, že je něco správné, že je tak dobře nastaveno, aby to fungovalo bez ohledu na to, zda tomu věří nebo ne (takhle popisují mimochodem svět materialisté, ale jak říkám, moje zkušenost je jiná, ale třeba jsou to jen nějaké "náhody" které jsou vidět a pominul jsem hafo zážitků, kdy jsem něčemu nevěřil a stejně to fungovalo). Právě počítačový svět je více založený na rozumu než na víře a proto se do něj rád uchyluju. Zkrátka představuje model světa takového, jaký chci, v takovém, který funguje jinak.