První meta

Lhali mi, o všem nám lhali...
Prohlíží si vpich na své levé ruce, trochu pobolívá. Jinak nic. Žádná brutální nevolnost, žádné zvracení, žádný třas, žádný dojezd...
Celé její vzpomínky jsou zahalené mlhou snění. Jako by se to ani nestalo. A přeci. Jeden malý vpich v loketní jamce prozrazuje, že to byl víc než jen sen...
Amy seděla v tmavém koutě pokoje, a strašně plakala. Nechápala, co se stalo, co je jinak. Ona nechtěla odejít... Nebo ano?
Udělám to pro tebe, slibuji.
Vypustila přání a ono se splnilo.
"Koukej lásko, co jsem přinesl"!
Co to je..? Hnědý... je to hnědý!
Na tváři se jí objevil čertovský úsměv... jen přítomnost té látky jí dokázala tak potěšit, rozveselit, vlít jí život do žil...
Látky, jež mnozí jiní proklínají... ať už ji někdy zkusili, nebo ne...
"Tomu se říká... první meta" vzpoměla si na oblíbený citát z nejapné americké komedie... jenže tohle je meta poslední. Pak už nebude, kam se posunout dál...
Jehla s červenou čepičkou ležela nenápadně na stole.
Není možný, aby to učinkovalo ještě teď... nebo je? Leží na gauči, poslouchá The Velvet- Heroin, a směje se u toho na Lapač snů, co sama dělala. Otáčí se... To je vtipný. Zaplavoval jí pocit klidu, bezpečí, a bezmezného štěstí. Už chápala, proč se včera vyjadřoval o té ohavné injekci jako o štěstíčku... "Pojď sem, maličká, a vezmi i svoje štěstíčko s sebou..." Kapalný štěstí. Instatní produkt. Jak trefné pro tuhle dobu!
Ten pocit bezpečí... Bylo to krásný, koukat se na blesky venku bez jakéhokoliv pocitu strachu. Tyhle senzory se úplně zablokovaly. Zajímavé, z vědeckého hlediska.
Ale tohle hledisko jí bylo úplně ukradený... Ten sex!
Strašně dlouho se odhodlávala... psychická záklopka říkala NE hodně nahlas... Ale neuspěla. Drtila kyselinu.
Takhle se to dělá, Amy? Dělala jsi to také tak?
Nechtěla vidět, jak se to škvaří na lžičce, ani jak se to přes vatičku natahuje do stříkačky... Fuj. Jen to pomyšlení jí dělalo pěkně špatně. Tak proč to dělá?
Někteří lidé si prostě myslí, že jsou k něčemu určení... a není to fatalismus.
Bože! Já mam doma starýho feťáka... docela si to pomyslela s nadšením. Jestli tohle všechno byla pravda... tak to ostatní... Bože! Obrátil se jí žaludek naruby, když to domyslela... Uměl to, jako by to už dělal milionkrát... Asi dělal. Je na čase začít zas věřit pohádkám? A proč je pořád taháme na světlo? Kdo by se chtěl chlubit kostlivcem ve skříni??
Leží ve vaně a přehrává si to... Byla celá od jeho potu, rozcuchaná, zacuchaná, rozlámaná a hlavně parádně vyšukaná... Jako na peří to nebylo, bylo to jiný. Jestli lepší? Nedá se srovnávat. Dostala málo, sama si řekla o menší dávku. Přílišný pocit odpovědnosti. Už za 13 hodin musí být zas funkční v práci, a neví, co to s ní udělá...
Teď si myslí, že by snesla dvoj, možná trojnásobnou, aby to byl ten pravej nájezd...
Pustila si Rehab od Amy... Tady to máš.
Připadala si jako na vlastní svatbě, když říkala rozechvěle jehle Ano... Něžně jí ji zabodl do žíly, skoro to nebolelo. Nedívala se na to, nemohla. Něžně natáhl trochu krve..." Zkrať to..." a pak ucítila teplo, které se jí šířilo po celém těle. Příjemné teplo, exaktické. "Můžu si lehnout?" Chtěla ležet, a užívat si ten pocit. Teplo sílilo. Usmívala se. Bylo jí fajn... Její poprvé... Pořád si prohlížela vpich. Nebyl skoro vidět, né jako ve filmech. Ale byl tam. Oči se jí trošku zavíraly, ale nebylo to vůbec nepříjemné.
" Co teď?" nechtěla nic nedělat, ale zároveň by nevstala,ani kdyby chtěla.
Žádné barevné vize, žádné halucinace. Trochu zklamání, obzvlášť když je ve škole tolik strašili...
"Chceš si schovat svojí první buchnu?"... " K čemu by mi to bylo?" "Tak já ti jí schovám..."
Přilehl si k ní. " To mě nemůžeš nechat chvíli v klidu, vychutnávat si ten stav?" ... Její poprvé...
Začal jí líbat a osahávat.
Čím víc toho človek poznává, tím rychleji mu dochází, kolik toho ještě má před sebou a jak málo vlastně zná. To co umíš ti přestává stačit.
Ráno se probudila. Tak pěkně se vyspala, a takový luxusní sen měla... řekla si, a podívala se na levé předloktí.