Iluze

Na povrchu se usmívám, ale uvnitř pláču. Pláču potají, pláču tiše. Bezvýznamná hra na schovávanou se světem mě už dávno přestala bavit, je zbytečná, už jsem pochopila, že světu se uniknout nedá. A tak se teď snažím ukrýt sama před sebou, utíkám před svým stínem tak dlouho, dokud nezmizí v nedohlednu - nyní jsem dvakrát. Jedna však dutá, prázdá. A druhá bez povrchu, jen plna sama sebe - plna strasti. Jsem dvojí - dvě těla, kráčející samostatně po světě, občas se mé stíny dohánějí, až dokud nesplynou opět v jeden. Potom však pochopí, že život v symbióze není nic pro ně a opět se rozutečou na dvě rozdílné strany.
 
 Kráčím po tmavé ulici, je noc. Utápím se v tom smylů zbavujícím tichu a hlavou se mi prohánějí nesourodé myšlenky, střídající se jako na běžícím páse. Na co myslet dřív? - ptám se sama sebe. Na okrajích silnice svítí pár pouličních lamp, nejsou však tolik zářivé, jako měsíc - jasný a plující oblohou tak nízko, že mě nechává propadnout pocitu, že si na něj mohu sáhnout - pouze natáhnout ruku o kousek výš...Lidé, jakoby neexistovali. Jen jeden muž, sedící u okraje chodníku, hledí nehnutě před sebe. Jeho výraz je tak prázdný a nepřítomný - ani on zřejmě neexistuje.
 
 Co když neexistuje vůbec nic? Co když si to pouze představujeme? Kdo mi dosvědčí, že ten strom, stojící opodál doopravdy je? Co když není? Co když není ten sedící muž? Je tahle ulice? Jsem já? Existuje tohle všechno? To je právě ono. Já nevím - nikdo z nás neví, zda tohle všechno není jen iluze.
 
 Prodrala jsem se tou dlouhou ulicí a stojím u obrovské staré vrby, jejíž proutky jsou tak dlouhé, že jejich konce jsou smáčeny tou zelenou vodou hladiny rybníčku, jež je tak klidná - téměř bez hnutí. Chvíli pozoruji hladinu, ve které se odráží ten neuvěřitelný měsíc - a hladina září a nebe je s vodou jakoby propojeno. Jakoby se ten studený, šedavý měsíční prach pomalu sypal do rybníčku a vytvářel pravé pouto té neexistující přírody. I já jsem součástí toho obrazu - mého obrazu. Má tvář se totiž odráží v té klidné, zelené vodě. Jsem součástí této iluze...