Pravda !?
Pravda !?
Anotace: Nevěřte mi !
Člověk se nesmí ohánět svou vlastní neomylností, kterou nedrží prochází-li stále vlastním růstem, kde jsou mu jeho vlastní omyly i jeho vlastními možnostmi vývoje.
Proč bych se měl bát psát svůj pohled, když bych se tím jen obával dál růst?
"Pravda je mimo slovo, a JE Absolutní pojetí."
Ohledně svých jakýchkoliv podání nabývaných znalostí (nejen v pojednáních), je člověk vždy jen svá vyjadřující se individuální interpretace "pravděpodobnosti" zaměřující se na aspektuální adaptaci "pravdivosti".
Když se tady a teď pokouším proniknout k pravdivosti, musím prvotně poukázat, že můj obsah sdělení je individuální a pouze pravděpodobný, nikoliv pravda.
Pravda jako taková, se ve své >universalitě< velmi těžko hledá slovy, neboť: "Pravdu znát a pravdu mít je pravdu používat a pravdou být."
Pravda sama o sobě je bez potřeby obsahovat jakákoliv slova.
Pravda je odehrávání se veškerého vesmírného konání tak, jak je vesmír vykonaným o své absolutnosti, při své věčné seberealizaci sebeuskutečňujících se materializací v přítomnosti tady, teď a právě takto jakým je.
Slovo které by obsahovalo pravdu neexistuje, neboť v tomto pojetí jest pravda slovem nevyjadřitelná či nedefinovatelná tak, jak se právě ono absolutní dění kosmického bytí, universálního jsoucna a vesmírného existentna v daném momentu odehrává.
Třímat pravděpodobenství ve slovech smí každý okamžitě.
Používat slova pravděpodobenství je uskutečnitelné individuálně vyjadřovaným popisem, a to z kdekterého odhodlaného záměru definovat daný aspekt absolutního.
Při sdělování pravděpodobnosti musí být promlouvající člověk nekompromisně se opírající o pravdivost tak, jak je svým popisem definující skutečně se odehrávající skutkovosti aspektu při dění uskutečňujícího se absolutna pravdy.
Použitím soběvlastních pravěpodobenství definujeme aspekt samotný v jeho vlastním konání.
Pravděpodobenství zní: "Mé srdce bije!", přičemž samotný tlukot mého srdce je pouhá pravdivost, nikoliv samotná pravda.
...
Komentáře (12)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
tohle je moc nepochopitelný. :)
já tak nějak chápu, že se to dotýká vnitřního chápání skutečnosti, ale...
"Při sdělování pravděpodobnosti musí být promlouvající člověk nekompromisně se opírající o pravdivost tak, jak je svým popisem definující skutečně se odehrávající skutkovosti aspektu při dění uskutečňujícího se absolutna pravdy. "
Kdybych měl napsat takovej ten slovní rozbor, co se dělá na základce věty, co je po "jak"
"jak je svým popisem pravdy?"
29.06.2012 17:46:10 | ewon
Nepřu se, že píši věci kolikrát komplikovaněji než je nutné. :) Je to asi i výsledek vnitřní nespokojenosti s dosatečností první definice, která bývá tak neúplná.
"jak je svým popisem pravdy?"
1.) Ve vztahu k větě z úvahy: "Při sdělování pravděpodobnosti musí být promlouvající člověk nekompromisně se opírající o pravdivost tak, jak je svým popisem definující skutečně se odehrávající skutkovosti aspektu při dění uskutečňujícího se absolutna pravdy." V ideji vysvětlit myšlenku samotné věty.
Pravda - abslolutní stav dění celého vestmíru tak, jak se odehrává.
Pravdivost - jednotlivá část vyňata z celku.
Pravděpodobnost - definující popis jednotlivosti z celistvého.
2.) Ono "jak" už samo o sobě přivádí k doměnce "tak jak je".
Například:
A) Jde-li o pohled na stav této planety, je to pravdivost.
B) Jde-li o pohled na celý vesmír, je to pravda.
Dalo by se té otázky použít na samotnou odpověď přidáním pouhé čárky. "Jak, je svým popisem pravdy."
Zřejmě se nedá napsat uspokojivá odpověď, pak jistě ne v rámci pohledu, nepochopím-li správně dotaz. :))
02.07.2012 12:31:50 | RešHeNúnHe
tady snad nejde ani o dotaz. Tady jde o to, že tu větu absolutně nechápu, ztratím se cca na třetím slově.
Prakticky ani nechápu odpověď. Tak doufám, že je mi rozuměno. (doufám, že se tak necítí čtenáři mých promluv :) )
Někdy vymýšlím jakousi teorii "nedorozumění". Že každý chápe jinak slova.
Např.: matka, vesmír, pravda, politika, svoboda.
Pak když je dává do kontextu- ten může být špatně pochopen, nebo jinak pochopen. Extrémní případ může být pochopit Rimbauda.
Ale pokusím se stvořit větu- pro mě naprosto nepochopitelnou, abys chápal, kde zhruba jsem:
"Vystředování vesmírných entit v odtažitých proměnách, vystupňovaných do nekonečna úpmorným zápasem dějin v nich samotných budí konkluzi, že vnitřní vyprázděnost člověka naráží na svůj břeh v archetypálních projekcích. To vše je vesmír."
02.07.2012 20:25:57 | ewon
:)
Vzhledem k té větě: "Když chce člověk definovat co je pravdivé, pak se musí opírat o pravdivost jak se odehrává, ale nejde o pravdu samotnou, neboť ta je děním mžiku přítomna v "tady a teď", který se odehrává na kosmické principální úovni ducha mentální sféry, univérsální zákonitostní úrovni duše astrální sféry a vesmírné zákonné úrovni tělesného fyzikální sféry. To vše v rámci pravdy nelze vyjádřit současně, neb na to neexistují slova či ten okamžik nezastavíš, aby jsi jej obsáhl vysvětlením. Proto onen termín "pravděpodobnost pravdivosti" s popřením, že by se dalo popisovat pravdu samotnou.
Ve tvé větě nerozumím taky slovům kdybych chtěl rozumět, ale na vyšší úrovni vědomí má hluboký smysl. Ale o tom se ani nehodlám přít, protože taky to může tkvět na mém iluzorním vjemu kdy jen to přání najít smysl si sama smysl vytvoří aniž by existoval. Kde je pak ona pravdivost? Přesto dokážeme k sobě samým promlouvat že? :D
Ano to vše a nejen to vše je vesmír, v tom jak >blábolivě< vyjadřuješ. Na jiné úrovni vědomí tvá věta vykazuje právě souhrnost všech sfér onoho jedinečného okamžiku a tudíž popisuješ pravdu samotnou, která nezná definic slova. Zastav svět či čas, podrž se přítomnosti a nech čas sebou protékat tak, jak protéká přítomností každým okamžikem. Svým způsobem jsi se pokusil o totéž co já, o popis pravdy která nezná slova, které by ji obsahovalo absolutně. :D
Dá se říci že smysluplné věci na úrovni rozpravy či konverzace na úrovni komunikace ztrácejí význam! A komunikace i konverzace jsou absolutně odlišné pojmy kontaktu.
PS: Z terminologie slov, kterou jsi užil, bych usuzoval, že jsi znaly jistých hermetických pojetí.
02.07.2012 20:49:53 | RešHeNúnHe
uf. :-)
Tak tomu jsem "rozuměl" o "něco víc" než před tím. Ta moje věta- to byl asi špatný příklad, měl jsem napsat:
"akdkkdk diekkke dkrnčjči siíí? diirmmdhm, doodm e ueimd uem dkgjgba"
(i když tak zlý to není ani s porozuměním tomu, co jsi napsal ty)
ale ta poenta by zhruba mohla být tato: nerozumím ti, protože mluvíš japonsky (i když je to napsané češtinou) anebo nerozumím, protože to prostě nesmysl je.
Ještě jsem zhruba zvědavej, cos myslel tím PS. :) (ale nevím,jestli pochopím odpověď :))
02.07.2012 21:27:28 | ewon
To není tak jednoduché. Úplně pomíjíš další možnosti, které bývají příčinami nedorozumění. Především jimi bývají i naše vlastní vnitřní hranice, které máme stanoveny nám vlastním duchovně-duševním rozpoložením. Přijímat nové koncepty nebo je snad i vytvářet není snadné. To proč by jsi nedokázal porozumět máš v sobě ne v tom že bych napsal absolutní nesmysl. Lidé se na pravdu dívají v ránci vyřknutého slova. Já šel ve své představě poměrně dál, za hranici všeho dění, kde jsem se ji snažil definovat tím že jsem ji vlastně odmítl definovat. Místo toho jsem se zaměřil na významy pravděpodobnosti a pravdivosti, neboť o tom se psát dá.
Nevyžaduji aby jsi mi porozuměl, ale aby jsi začal chápat sebe sama. Neboť ve vnitřním světě máš dostatečné odpovědi na své otázky.
Píši češtinu a jsem v ní neporozuměn. Často to tak dopadá. :D Především mi i český jazyk dodnes neposkytuje slova, které pak je nutno vytvářet. Když jsem se pokoušel definovat existenci v jejich procesech, přestaly být dostupná slova k terminacím, a ne dění které by bylo třeba popisovat. Asi proto to tak vypadá, ale sám sobě jsem srozumitelný.
Na to PS: teda mužeme klidně hodit bobek, neboť kdyby jsi měl základy kabbaly ať už v theologické či v theurgické náplni sebe sama, chápal by jsi mnou zmiňovaný termín hermetismu.
03.07.2012 14:14:01 | RešHeNúnHe
k PS:
za ten bobek jsem rád: o kabale vím jen to, že se jí zabývala Madonna (ta zpěvačka). A pak možná zmínka z nějakých duchovních nebo "duchovních" knih. Mě to zaujalo kvůli sluvu "hermetický" který jsem použil u komentu u někoho jinýho- a v podstatě jsem tím zase myslel jen to, že jsem ho nepochopil.
Jinak ve filozofii asi Husserl, ale zase to spíš tipuju, hermeneutika. Anebo něco s hermelínem. :-)
03.07.2012 15:18:35 | ewon
2/2
Mnohdy, na místech kde jest používán > p o j e m < kabbala, jde přeci jen o onu vědu takzvanou > h e r m e t i s m u s < , která se dělí ve dví:
1.) theologie - filosofická část tézí z dogmatismu.
2.) theurgie - metafyzická část praxí k rituálu.
Existují mnohé výtečné knihy hermetismu, kteréž jsou již sepsány. Nemnohé z nich jsou však ve své výslednosti "ta" > d í l a < , kteréž jsou ve finále světu zvěstující obě stránky hermetické nauky, a ve vlastním obsahu jsou kombinujícími > u v ě d o m ě l o s t < theologie i > v ě d ě n í < theurgie. Mezi kvalitnější zasvěcence kabbaly a mistry hermetických věd patří například:
- František Bardon (npř. Brána k opravdovému zasvěcení, Praxe magické evokace, Klíč k opravdové kabale)
- Éliphas Lévi (npř. Kniha zasvěcení, Klíčky Šalamounovy, Tajemství kabaly, Věda duchů, Dogma a rituál vysoké magie)
- Gerard Encause Papus (npř. Základy praktické magie, Tajná věda I. a II., Kabala)
- Wiliam G. Gray (Žebřík světel)
- Otakar Griese (npř. Mumiální hermetická léčba, Magické zrcadlo a kterak s ním pracovat, Morálka kabaly, Talmudu a rituální vražda)
- Hermes Trismegistos (npř. Kurs praktické magie, Smaragdová deska)
- Paracelsus (npř. Azoth - O Stromu neboli linii Života, Elementární bytosti, Poklad Alchymistů)
Především nelze nikterak opomíjet to nejdůležitější pro samotnou kabbalu, z čehož jest těženo povědomostí samotnému hermetismu, jakožto vědě o kabbale, která není samotnou kabbalou. Sem patří například tyto posvátnosti:
- Heprejské Písmo (samotné hieroglyfy)
- Sefer Jecira (Kniha Stvoření)
- Zóhar (Kniha Záře)
- Talmud
- Kabbalah Renovata (Kabbalistický Strom Života)
- 32 cest Moudrosti
- 50 bran Inteligence
- Shem-Ham-Phoras (72 jmen Božích)
Vyčet je opravdu jen zlomek ze všech pokladů dějinného bádání těch, jenž se odvážili. Ovšem jest ještě menším zlomkem těch skvostů, kteréž se "opravdově" dotýkají samotné > k a b b a l y < v její ryzí podstatě. Častěji už asi člověk narazí na nějaké to opravdové dílo alchimistické, kterých jest do dnešní doby mnoho poztráceno. Nejčastěji však lze narazit na hermetismus a ještě častěji na okultní filosofii, mysticismus či čarodějnictví.
Co míníš onou > h e r m e n e u t i k o u < si raději ani nechci domýšlet, i když přiznávám, že název se může mnohdy nechat slyšet vkusně lahodícím...
Hermelín bych si dal, což mi připomíná, že bych v následujícím týdnu mohl najít den, kdy bych mohl u stolu při obědě s hermelínem posedět a rozjímat o eucharistii. :)
13.07.2013 15:30:17 | RešHeNúnHe
1/2
Příteli :)
Bobky jsou vždy fajn, čímž nemám na mysli toho, že jsou fajn jen na plácání figurek, pakliže nám dojde formelína. Účely bobků dozajista závisí i na konzistenci samotného materiálu. Není tak? :D
Psát slovem o kabbale je mnohdy ošemetnost sama.
Maddona a kabbala? Tak to mi doposud nějak samovolně uniká na zřeteli i pozornosti. Kdo ví co druzí ví? Svou vlastní > d u ch o v n o s t < máme přeci každý stejně tak, jako máme své vlastní kroky skrze přítomnost prožívaného života. Dá se to chápat tak, že individualitě bytostností se meze nekladou, což už ovšem není stejně platným tvrzením, pakliže budeme chtít nazírat > i n d i v i d u a l i s m u s < jakožto takový. Přiznávám, že některými texty i některými melodiemi, se Maddona (ve své prozpěvavé hudebnosti) opírá o zásadnosti a podstaty samotného života. To však ale ještě nijak nenasvědčuje tomu, že by byla znalá tajemstvím kabbaly, přičemž to samozřejmě ani nikterak nenasvědčuje pravému opaku, čili její vlastní hermetické neznalosti. Nepopopřu, že Maddona má jeden z nejlukrativnějších postojů ve světě, kde by s > k l í č e m < k opravdové kabbale "směla-mohla-mocti" změnit svět o vlastní působnosti. Myšlenky se v mém duchu chvějí k této idei: "Nechť je Maddona Maddonou, neboť jest to dobrým!"
Ono > p ů s o b e n í < není dnes (ještě) zapotřebí. A to i v situaci, kdy se současnost světového dění jeví být zdát ve své přítomnosti divoká a neklidná. Pakliže se vývoj odehrává na sklonku jednoho odeznívajícího věku a zároveň se odehrává za vznesu jednoho rozeznívajícího věku, co že to mám snad ve své víře a v nitru svého člověka chtít svým sobě vlastním životem? Co že to mám od života očekávat? Zdá se, že ještě nenastal "pravý čas těch dnů", aby se > t a j e m s t v í < stalo naprostou zjevností, a ačkoliv lze ve vnějším světě mnohdy nazírat oné "víry v život", proč jest při samotném žití života zapomínáno na život samotný. Pročpak mnohá ta životní situace s vírou jen spíše připomíná neúprosný souboj o vlastní přežití každičkého pouhého dne?
13.07.2013 15:29:06 | RešHeNúnHe
Já bych si rád o těchto názorech s vámi povídal, snad po vypité čtvrté sklece koňaku.
Jinak až do takových detajlů nezacházím. Pravda o pravdě a pravděpodobnosti jak píšete se mi líbí. Co říkáte lži.?
29.06.2012 11:07:08 | kolinko
Ono bezesporu záleží na tom, co považujeme za lež, čili na její definici.
Domnívám se, že lež je "žáměrně užívaná nepravda ve slovech", neboť nepravda rčená ve slovech kterým věříme že jsou pravdivostí, jsou klam z klamného kterému důvěřujeme. (Původní zrdroj je lživost, následní opírači jsou oklamáni a šíří klam.)
Jakákoliv podoba nepravdy je důsledek nepřítomnosti pravděpodobnosti, pravdivosti či pravdivého.
Cokoliv co existuje ve vesmíru je pravdivé a nepravda neexistuje, neboť jakákoliv nepravda je jen touha člověka a jeho iluzorní svět.
Možná se nad tím někdy víc ponořím. :)
02.07.2012 12:11:01 | RešHeNúnHe
teď když si tuhle odpověď čtu, nevím pokolikáté, tak už to chápu a dává mi to smysl.
02.07.2012 21:29:53 | ewon