životadějnost

Uprostřed stál člověk nabitý platností zdraví, a nemocného lidství naplněná Zem je dějokrasem dosahu tohoto nastavení. Převzít vlastní zodpovědnost smí vždy učiniti jen zbývající životaděj toho nekonání, neboť vše ostatní již vykonává v platnost právě tak. Je-li sestavován doměním ten stav o nevůli bytí, trůní v lpění naslouchati tomu myšlenkovému toku "hlasitého ruchu" pokušitelova hlasu. Tvůrčí princip provždy přivádí svého předurčení v platnost platného dovršení. Nepotřebnost jest posuzovat tu nepřebernost břemene, které nelze nésti s břemenem svým, potřebností však jest převzít zodpovědnost vlastního břemene k vědomému žití vlastího údělu životního poslání pro samotnou naplněnost. Klidná mysl je vždy ticho naplněné moudrostí. Věk dozrává své přitomnosti skrze veškerosti přítomného dle akášického plánu k tomu ztvárňování. Plán životadění před započnutím ztvárňujícné stezky byl vyhotoven k předání, a pak převzat při započetí ztvárňujícněním stezky svého naplnění. To když požehnáním životu, samotný duch věčného života jakožto žehnající, dal dech veškerostem soběvlastních seberealizací. Veškerým kmenem stromu života se dokonalá krása rozlévá bezpodmínečnou láskou, a zjevnou pravdou každého květu se rozlíná vůně zpívající o této pravdivosti. Ačkoliv každý z květů nevykvétá ve svůj vlastní plod, jež nesoucí je potencionál další živoucí přítomnosti, přesto každým květem jest dokládáno svědectví přítomného života. Není snad v té množinosti květu vždy alespoň jedinný plod přítomněním z té jedinečnosti? Láska je stávajícnost spříznění veškerých přátelskostí, a kdyby v tom zdání byla jakkoliv zpřízňenost nepřítomná projevením, pak zdání je poúkazem na nepřátelskost zamezující sobě vlastní možnost obohatit se z celistvé obsažitosti sdíleného poznání, čímž ke své vlastní uskutečněnosti bytí jest vystavěno hranice koplikující vlastní růst. Přátelskosti jsou vždy kladeny jen takové meze lásky, jež jsou obsahem dosažené formy veškerých kmitací vibrované bytostnosti. Není nepřátelského stavu bytí je-li bezmeznosti nepodmiňované lásky jež postrádá jakékoliv vlastní hranice. Neni třeba všelijakých nutností soudit život vně samasebe, neboť život sám ztvárňujícím jest kdejakost vším zpřítomněním veškerými rozlišněnostmi všech vnějších forem v celistvě uskutečňující se a sebeurčující se emanaci seberealizace. Nenáleží ani kosmickým inteligencím konstruktérů živoucnosti, aby té veškerosti životajoucného ve vesmíru jakkoliv nutkavě musely zamezovat či podporovat jistými přímými zásahy do již uskutečňujícího se životadění, neboť vše co má být ztělesněností života jest jimi navrženo a předáno se vším nezbytným obsažením svých potřebností ku všem skutečnostem dovršujícího se prožití. Vše se děje tak jak má se dít právě proto, aby životaděním bylo přesně tak, jak živoucímu vývoji má být, je i jednou provždy bude. Lidé se dnes často oddávají tvořivostem z vnuknutí pokušitelova spřádání, a příkláněním se k té fantazii náleží veškerým těm halucinacím finální získ odměněny, jež jest odrážen ve zkušenostech nenaplněnosti trvalosti idejí navzdory veškeré té vynaložené výkoností vlastních snah. Proč na věčnosti odsuzovati jakékoliv dočasnosti produkovaných tvořejícností tvůrčích bytostí lidí, když právě takto pro svou vlastní úspěšnou činnorodost nabývjí samotného poznání a růstu uvědomění? Ja sám ve své soběvlastní osobní interpretaci nikterak nenaruším evoluci nabývaných zkušeností v současné lidské společnosti kterou jako zrozený člověkem na mžik doprovázím. Přítelem je pohyb v současnosti pro uskutečnění dovršenosti prvotní kosmické sebeuvědomující se navrženosti, a i se vším tím lidským podílením se na pokušitelově vůli, jest lidstvo kráčející vstříc potřebné zkušenosti cestou ponaučení, která je potřebná pro samotné poznání a uvědomění každé jediněčnosti, než i kolektivní vědomí lidstva naplní své rozšíření. Celé to ztvárnění životadění se odehrává s požehnáním, abychom naplnili úděl evoluce jakožto následná civilizace všech svých civilizačních předešlostí. Život je věčný v každé soběvlastní formě stvoření, a ať už je ve foremnostech lidství tou formou dosvědčující zmíráním, nebo přetrvávající přežívším při nadcházející destruktivní zkušenosti, tak v ponaučení přeživšího dozraje i samotná kreativita ke konstruktivní kvalitativnosti. Provždy buď jen buď život požehnaných foremností. Veškerých jsoucích bytí jest nezbytně nutných k formování do výsledných transformovaností živoucího stvoření.