Něco o nabývání zkušeností

- Je dokonalostí při každém zachycení letmého úsměvu, když pocit člověka přijemně naplňuje radostí.
- Je dokonalostí při každém nedorozumění mezi přáteli, kdy pocit člověka méněpříjemně naplňuje podrážděností.
- Je dokonalostí v každém znovuzrození života přicházejícím z lůna matek na tento hrubohmotný svět.
- Stejně tak je dokonalostí každé úmrtí jakékoliv existence, jež odchází v život jemnohmotnějších sfér, když životní forma transformuje své vlastní foremnosti trvalého života.
Život veškerého zpřítomnění připomíná pokladnici nesmírných bohatostí obrovského pokladu, který je ukrytý v nevědomí. Veškerým záměrům vůle je k dispozici každá nepoznalost. Vždy je možno ihned začít samotného poznání, když je vůle dostačující síly pohnout se svým člověkem k novým prožitkům skrze uskutečňění. Takto člověk své každé žité zkušenosti nabývá, a takto své zkušenosti proměňuje v platné cenné poznání. Samo obohacení je náležitostí naplňující vědění z každé přiměřenosti prožívaných zkušeností.
Dojde-li v člověku k pohybu z jeho vlastní vůle za daným záměrem, který si pro onu příležitost ve svém chtění podržel, pak uskutečňuje kroky za svými prožitky. Je-li člověk vystaven prožitku zasahujícímu jeho vlastní emoce a normální stav mysli, pak u něj dochází k poznání a uvědomění. Většinově lidé své poznání a uvědomění neukládají do svého vlastního vědomí, kdy by se vědomosti ukotvily jakožto nabité zkušenosti z nichž by mohli dál těžit pro svůj nadcházející život. Daleko častěji člověk svoji zkušenost velmi rychle opomíjí a vypouští z vědomí své mysli. Často člověk své poznání i uvědomění bere na lehkou váhu, a i když jej registruje čtrnáct dní či jeden měsíc, pak se opětovně navrací ve své staré koleje běhu života, kdy své předešlé zkušenosti špekulantsky a vymlouvačně potlačí, a ty se pak uschovají zpátky v nevědomí jeho vlastní mysli. Není-liž pravdou, že i když se člověk řídí heslem "Dvakrát do stejné vody nevkročíš.", tak nakonec se opět v téže vodě smočí? Neprožívá snad mnohý člověk jistých opakování tzv. > ch y b < ?? Přitom s každým opakováním již prožité zkušenosti se mu můžou vyjevit paměti z jeho nevědomí, neboť je v sobě obsahuje již od prvního prožití daně obdobné zkušenosti. Mnozí mezi lidmi však svou zkušenost opakují podruhé, potřetí, počtvrté atd...
Proč by tomu tak mohlo být? S velkou pravděpodobností zde bude figurovat mnoho faktorů lidské bytosti a jí vlastní osobní interpretace i její manifestace. Jsem domění, že jedním z nejsilnějších faktorů s podfaktory, proč lidé stále dokola opakují své chyby, je člověku vlastní nedostatek chtění, touhy, chuti, vůle, trpělivosti či vytrvalosti. Dnes světu dominuje stále víra v lidech, která by se dala nazývat > m a t e r i á l n í l á s k o u <, a tato víra vyživuje lásku ke své vlastní osobní historii své osobní interpretace životažijícího. Když člověk touto láskou přílišně lpí na sobě samém, pak se tato materialistická láska projevuje jakožto sobectví, egoismus či egocentrismus. Tíhnout k hrubohmotnému světu (lpět na materii) oslabuje každého člověka na jeho duševní i duchovní stránce jeho vlastní trojjedinné multidimenzionální bytosti, kterýmiž nejen lidé jsou. Ačkoliv jedinec nevnímá nikterou chudobu v jeho vlastních pocitech či v jeho vlastní mysli, a ačkoliv nepostrádá schopnost alespoň důstojně bdít svůj život ve společnosti této civilizace do níž se vcelku bravůrně dokáže adaptovat... Přesto je sám sebou okrádán o mnohé životem pravé naplněnosti duše a ducha.
Zdá se, že sama sebe opravdově podrobit byť těm sebemenším změnám ve své vlastní osobnosti, kterými by člověk pozměnil své vlastní bytí jsoucné existence, je velmi tvrdým oříškem leckterému člověku. Není-li jakkoliv dosáhnuto skutkových podstat ponaučení, nelze ani uvědoměním naplňovat rozšiřování vědomí. Je-li však dosáhnuto skutku ponaučení, v pravdivosti se i svým vlastním uvědoměním rozšíří hodnoty vědomí, i se ziskem udržení pevnosti vůle, která tím sílí. Naprostou úžasností neustálých překvapení sálá vesmír svým vlastním životem. Prožije-li jakákoliv jednotlivá jedinečnost života ve své vlastní dané sféře rozšířenost vědomí, pak toto malé osobní vítězství z každé jedinečnosti se i celou danou sférou otiskuje v každé zpřítomněné vibraci života. Život přetrvávající opravdovou věčností si nabírá svých zkušeností z každé vlastní jedinečné naplněnosti životadění, poněvadž v každé sobě dané sféře kdejakých vibrací života je první brána k nadvědomí pro vědomí, a to vždy obohacuje i obývané sféře kolektivnost vědomí. S každým růstem člověka tak roste celé lidstvo, zvířectvo, rostlinstvo, nerostná říše i samotná duše planety Země zvaná Gája.