Použitelné střípky z deníku I.

Úsměv naoko a uvnitř zamrzlá bouře.
Nepřítomné pohledy, v nichž se zrcadlí více,
než by člověk chtěl.
Touha nasadit si křídla a letět až za obzor obzorů, kde možná čeká víc než v klíně zestárlých lolit.
Kořeněná chuť chtíče, trhajícího nitro na poloviny, při čemž je každá z nich menší než ta druhá. Dotyky studených prstů, které zahřejí víc než leopardí kožich a horké rty, z nichž vycházejí mnohdy chladná slova, ale zapáleně líbají. Oči z broušených křišťálů a hluboký, ale dětský smích utopeného mládí v kapkách amerického bourbonu. Spláchni je Vincentkou a maluj, Amore. Má kůže je plátno a ty jsi štětec.
Tma polykající i poslední sousto světa o načaté půlnoci...svět, co nemá rád happyendy. A můj pokoj. Slaná chuť polštářů, zarytě mlčících v křeči řevu. Letmá vůně vzpomínek na počmáraném papíře, tající důvod hořkosti probdělých nocí. Rozkousané rty, co by tak šíleně rády vyslovily udušená slova, která mají už měsíce zavěšena na patře.
Nasednout a jet až na konečnou! Dvaadvacetkrát obejít točnu a dokola si zpívat blues zmrzlého parku s krkavci, recitujícími poslední verše- o neudržitelném vzteku z nicoty, která užírá city, vypumpované ze zkřehlého srdce, opotřebovaného časem a bezcitností lásky.