O smyslu života
O smyslu života
Anotace: Nebudu dlouze filozofovat – jen kratičké zamyšlení.
Vše je pomíjivé – proti tomu žádná. Navíc, ve světě je mnoho zlého, hlavně lidi. Je především zlé, když ten, kdo dá všanc svou důvěru, se pak zklame. Když k té důvěře ještě přidá nezištnou lásku, zrada o to víc bolí.
Co s tím?
Tak – můžeme si například říct: „Nás zklamaných je mnoho, spojme se. To bude síla. V politice to možná (snad někdy) zafunguje, ale co v osobním životě?
Víme už něco o tom, že není dobře člověku samotnému. Aspoň ne na dlouhou dobu. Lidé se navzájem hledají a sdružují od nepaměti. Taky se říká: Kdo hledá, najde (dříve nebo později). A dokud je sám – má zrovna stop time, však není všem dnům konec. (Připouštím ještě alternativu, že se najde určitě i někdo, komu je samotnému přeci jen docela dobře.)
No, a žít ne jen pro sebe, ale taky pro druhé, to určitě má smysl. Co že z toho mám? No, přece – radost !
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Žít pro druhé a mít radost, když mají oni radost, to by mělo být přitozené a lidské. Může nás to naplňovat dokonce celý život. Ale je to opravdu smysl života ? Já vím, že největší zbraní je láska. Ta vše přemůže. Ale je to jen jedna věc. Vedle ní musí stát mír, naděje a víra. Pak je tu matka Tereza. Bůh nechce samé matky Terezy. To není smysl života. Každý podle svých možností a schopností ... Obsah je dobrý, ale je to jen tvůj smysl života. A co ti ostatní ? Co je tedy Smysl života.
17.05.2013 18:49:42 | VEDz RVAHEs
Správně říkáš: Každý podle svých možností a schopností. A byla jen jedna Matka Teraza. Můje úvaha je zbytečně krátká, jsem si toho vědoma.
Já jsem např. chodila za dvěma babičkami do domova důchodců u nás (doku mi neumřely) a četla jsem jim něco k pobavení, k tomu malé občerstvení. Stálo mě to jen velmi málo peněz a trochu toho času. Nemohla jsem jim dát víc, ale aspoň něco. A takové "maličkosti" udělají radost i samotnému dárci. Měla jsem v životě období, kdy jsem se neustále šťourala ve svých negativech a splínech, až jsem si všimla své jedné příbuzné, která neustále myslela na to, co udělá pro druhé (a skutečně taky dělala a dělá)a uvědomila jsem si,že prakticky vůbec nemyslí na sebe. A žije si šťastně. Tak jsem si řekla, že si vezmu z ní příklad a ono to funguje, tedy ta radost ze života.
A dodatek: můj osobní s m y s l života je život podle Božího řádu, ale to nechci nikomu vyloženě vnucovat, maximálně doporučit.
18.05.2013 11:10:48 | Inna M.
Souhlasím. Každý máme svůj vzor. Já jsem měl Šalamouna. Jako dítě jsem se s ním setkal v pohádkách. Jako zralý muž jsem prosil Boha o moudrost. Jako děda jsem si o něm přečetl v Bibli. Boží záměr je pro nás nepochopitelný. A to je dobře. Bůh nám dal svobodu. Každého někam dovede. Nevím, co mu bude chybět na tom chrámu, který teď staví. Buďme s ním teď, budeme s ním i potom. A to mi stačí. Amen.
15.08.2014 10:16:16 | VEDz RVAHEs
Když žijeme pro druhé, nemůžeme se tolik patlat ve svých bolestech a srdcebolech a všem je lépe, je to nejlepší lék na nemoci těla i duše - začít něco dělat a nesobčit.
29.01.2013 22:42:04 | Berry