mince

V životě se mi mince osudu netočila tak rychle. Jeden den mam pocit jako by mě ani kulka střelená do hlavy nedokázala zastavit a druhý den ležím na tvrdé parketové podlaze která mě studí do hrudi a její rýhy se mi tlačí do tváře.
Jeden den ležím nahý vedle krásné ženy možná i anděla a druhý den ležím v koutě místnosti jako potulný pes který je vděčný za trochu prostoru a tepla od hodného člověka co mu dá i najíst. jeden den je mince otočená vším dobrým nahoru a jeden den zase dolů. A kdo že roztočil tu minci tak rychle???? Samozřejmě že já. A jenom já.
Cvrkl jsem palcem hbitě vzhůru, mince zarezonovala krásným tónem a teď už jen čekám jakou stranou nahoru dopadne.
Už to nemám v rukách a prohra mě bude stát i to na čem mi v životě záleží nejvíc. Na své cti.
Vsadil jsem celý svůj život na jediný čin. Vždycky jsem takový byl jen jsem nikdy neprohrál. A teď přemýšlím, říkám si "co se jí honí hlavou?" Nabídla mi ať ležím s nimi na jedné matraci mezi objemy ženami po kterých jsem kdy toužil. Po jedné z nich už netoužím. O to víc toužím po té druhé.
Mám si k ní prostě lehnout? A jen tak usnout? nebo mám potulně ležet tady na té zemi?
Kdo mi pomůže když ne já?
nadechnout se a zeptat se? Nebo jen se připlížit a pošeptat jí do ouška?
Dilema, pocit bezmoci a ten strach, to ouzko v podbřišku. Co bude za odpověď čekám že špatná ale co když dobrá?
A udržím se na uzdě? Nebo budu něco vyžadovat? Na konec jsem si k nim lehl něco jsem i vyžadoval ale ona věděla přesně co se bude dít. Je silná hodně silná.