Víte, co je to stres?

Bacha, přichází slovo autora!
Manifest, jakožto pojem, znamená literární dílo sloužící jako jakási přiručka pro určitou ideologii. Z mé strany je to vlastně pokus o vysvětlení hlavní myšlenky „Demonstrace za dobrou náladu“.
Snažím se tím vším jen lidem říct svými slovy, co holky ze ‚Směj se‘ šíří už dlouho – není to nic objevnýho. Je to vlastně tak zjevný, že si to daly i do názvu jejich webový galerie.
Smějte se, lidi.
Čtěte to, co je tam napsáno... a buďte osvíceni (smích)
Mezi řádky snad moc nezůstalo, takže v tom nemusíte plavat – stačí se jentak rochnit. Většinu jsem vytáhl nad hladinu. Osvítil halogenama.
Zbavit se stresu není tak obtížný, jak se může zdát, ale pravdou je, že nejtěžší je zrovna ten první krok.


Víte, co je to stres?
aneb manifest za dobrou náladu
Stres je taková malá, titěrná potvůrka se strašně silnejma prstíkama. Malej záškodník. Ironický na jeho existenci je, že si stres vytváříme sami. Malej záškodník uvnitř naší hlavy. Stvořenej náma, jako takovejma.
Stres, jako samostatná jednotka, nikdy nepřežije dlouho. Jo, chvilku po stvoření putuje mozkem, a tak podobně, a hledá kamarády.
Abyste chápali, stres je živenej obavama, únavou až vyčerpáním a třeba psychickým vyhořením a následovným zhroucením. Většina negativních vlivů je vlastně tím nejlepším podhoubým pro stvoření stresu. Vždy, když se stres nakrmí, někde ve vaší mozkovně vznikne další.

Těma silnejma prstíkama se zprvu přehupuje z neuronu na neuron. V momentě, kdy narazí na další stres, si oba stresy na znamení pozdravu potřesou jednou ze svých mnohých ruček a zapletou si navzájem prstíky – něco jako suchej zip. A tak putují dál spolu.
Ačkoliv jsou vaše-naše mozkovny v porovnání s velikostí jednoho stresu přímo gigantický, není pro jeden stres vůbec obtížný narazit na krmení.
Většinou platí, že stres (podávaný v malých dávkách) není vůbec na škodu, ba naopak nám pomáhá zůstat v jakémsi rytmu činností a potlačuje tzv. usínání-na-vavřínech komplex.
Většinou nás až stres dožene podat ty nejlepší výkony
Dle ilustrace vám je už určitě jasný, co se stane v případě, že je stresu prostě moc. Síť se stane tak silnou a hustou, až vám zabrání ve všem.


Těchto případů jsou tisíce. Slýcháme o nich dnes a denně. Setkáváme se s nimi všichni. Stala se z toho tak běžná záležitost, že už nám připadá divný, když se někdo nestresuje (stresovat se = sloveso; dobrovolně krmit stres) a třeba se na vás jen zasměje, když jde okolo.
Jedním z hlavních symptomů dobrý nálady je smích.
Jak jsem (snad) zmínil, tak stres je věc dobrovolná a taky přirozená (z důvodů již výše zmíněných), ale musí se kontrolovat, zastřihávat jako vlasy. To by vám pak z hlavy trčely dredy plný vší a zkuste si něco takovýho rozčesat – zlomíte si na nich hrábě. Proto se proti stresu musí ustavičně bojovat. Jak? Dobrou náladou.
Smích, mimo cvičení mimických svalů, cvičí i s vašimi hormony radosti. Jako na táborový diskotéce, kde se děti ze židlí navzájem zvedají ručičkama a ustavičným přemlouváním, tak ve vaší hlavě zve k tanci hormony radosti smích.
Pamatujete si ještě na tu síť stresu? Jo? Tak teď si představte, že je to spíš železnej plát posypanej připínacíma špendlíkama. Dobrá nálada je jako oblak řehtající se rzi. Oblak koroze dobrý nálady do železnýho plátu vyhryže smajlíka s úsměvem od ucha k uchu.
Všechny vaše ztělesněný snahy uvnitř vaší hlavy. Všechno to, co jeste chtěli, všechno, co se zaseklo o barikádu stresu, teď úsměvem prošlo mezerama v kovovým plátu. Ten se pod náporem rozsypal. Stres pustil stres a všichni se rozutekli do nejtmavších zákoutí v mozku.
Je to nekonečnej boj. Neustále bude probíhat. Vždycky se najde něco, co vás vystresuje. Častěji ale narazíte na dobrou náladu a já vám slibuju, že jakmile se jí poddáte, svět zrůžoví.
A tak vám tu teď radím: „Smějte se!“











Příště: Co je to láska a jak se v ní topit až po uši.