Průzkum

...
zatímco já mu sundavám kalhoty, jak smyslu zbavená žena
souložit by chtěla
a pak
zírat dlouho do vohně
zírat do vohně a brečet
zlíbal si mi ten pláč z šíje

mě už to nebaví, lásko
pořád to zkoušet

a na zdi visel osamělej jelen, ale možná, že byl jenom svobodnej

testosteron
v hospodách popíjet místo vodky sifón
k ránu nesbírat ze země svý spodky
s krajkama
pro tebe celou noc šoupala sem nohama


...
špinavý fusekle
dívat se do skla
v zrcadle stíny
matlat si hořčicí víčka
malý sluníčka, který nesvítěj správně
vnucuješ mi je marně
sou to kamarádi
tak mi to nandej řekni mi, že se k chlapům chovám špatně
a že hledám svatej grál
pst: aby mu pořádně stál..za to život se mnou prožitej

tak už s tím něco dělej
nemůžeš se přece před klukama bavit o prdech, to prostě nejde
proč ne, chovám se přece vcelku přirozeně

vnucuješ mi chlapy, že sou hodný
univerzální odpověd na všechno
ne
raději knihu
děkuju, necejtím to

můj život v mejch rozklepanejch hysterickej nervově zhroucenejch rukách
ale sou mý, nikdo mě nejistí nedrží ani ty

tak kurva neraď!

radíš mi, jak dobře žít
nepít
najít si jednoho muže na první dobrou a vydržet
jak můžeš radit mě?
žiju v pustině na okraji
v sopečným útvaru mýho srdce je prázdno
místy přeháňky a zasraná šedivá

dvoří se mi
ale oni mě nechtějí
to, co je uvnitř to zkažené husté flegma to nechtějí
nechtějí, slyšíš?

jak bys mohla pochopit, že se někdy ráno bojím i otevřít oči, protože vedle mě nikdo neleží, že je těžký, když ti někdo ublíži znovu se vzchopit, si princezna z pohádky čteš mezi řádky, díváš se na konec stránky "žili šťastně až do smrti" ale nevidíš podstatu knihy, nevidíš ty starý zašlý fleky od kafe a skrvny od popelu necítíš vůni těch strašnejch klišé, jak bys mohla pochopit, že netoužím čistit si ráno zuby zatímco on stojí u dvěří a ptá se jeslti nemám problémy s prdy, smrdí to jako stoletej stereotyp, spoluživot dusí to sírovým smradem

jak se to vezme
kolem a kolem