Strach

            Každý z nás se něčeho bojí. Někdo více a někdo méně. Strach tu byl přítomný v každé době. V každé době lidských dějin se lidé báli. V jistých dobách tu byli i lidé kteří strach úmyslně vyvolávali a nikdy není jisté, že se znovu neobjeví někdo, kdo se rozhodne zmocnit lidského strachu. Nikdo nemůže tvrdit, že nikdy nezažil ten pocit. Se strachem se však dá bojovat. Pokud dokážeme svůj strach přesně definovat, můžeme mu čelit, naučit se s ním bojovat nebo ho využít, jako sou vlastní hnací sílu.
            Spousta lidí se bude vašeho strachu snažit využít a obrátit ho proti vám, jako se to už nejednou v našich dějinách stalo. Tento strach byl cílen na celé masy lidí a přesto nejvíce působil především na jednotlivce. Tuto skutečnost si i velcí diktátoři minulého století velmi dobře uvědomovali, avšak už si nedokázali uvědomit, že stejná síla, tudíž jednotlivec je dokáže také zničit. Stejně jako dokáže šířit nenávist a strach, dokáže se mu stejně účinně postavit a bojovat s ním.
            Je velmi důležité si tento druh strachu připomínat, protože když už jsme si mysleli, že je všechen strach a válka za námi, ještě jsme netušili, že nás několik dlouhých let nejen strachu, ale i obav, udávání a perzekuce stále čeká.  Strach z ponížení, ze ztráty zaměstnání, z nemožnosti studia svých dětí… Tento strach převýšil a téměř plně nahradil strach mnohem důležitější – strach ze ztráty vlastní osobnosti, vlastní identity. Jen málo jedinců si uvědomovalo a snažilo se zachovat si svou vlastní identitu. Stejně tak, jako obyčejní lidé, i vládnoucí moc měla strach – ze ztráty svého vlivu, své moci. A proto každý, kdo projevil byť sebemenší náznak „špatného“ strachu – totiž o svou identitu – byl za to tvrdě perzekuován. Jen hrstka lidí v té době, kterou si má generace nedokáže ani v nejhorších snech představit, bojovala za to, aby směla říkat a psát co si myslí a aby všichni občané, ať už jakkoli vysoce postavení, měli právo žít. Žít beze strachu. Moci se svobodně nejen vyjadřovat, ale například i stýkat se se svými přáteli, aniž by museli být podrobováni výslechům a obviňováni z podkopávání státní moci, či ze zrady vlastního státu.
            Druhou stránkou, kterou si postupem času uvědomilo a i v současnosti by si mělo uvědomit více lidí, se však stává, že nebýt strachu, nikdo z nás by opravdu nežil. Strach nám ve své podstatě dává velikou sílu. Takovou, kterou si sami ani neuvědomujeme. Dává nám sílu bojovat. Bojovat za to, co je pro nás důležité, za to co chceme nejen pro sebe, ale i pro své blízké nebo pro kohokoli, za koho se rozhodneme bojovat. Strach v našich životech hraje velmi důležitou roli. Je pro nás hnací silou, pohání nás kupředu. K dosahování vyšších cílů. I kdyby ty cíle byly vysoké jen pro nás, jako jednotlivce.
            Každý prochází životem s nějakým strachem. Může jich být i více nebo se v průběhu života mohou měnit. Pro každého z nás je však důležité se naučit své strachy překonávat a nebo je naopak využít k tomu aby nás hnali kupředu. Ať tak, či tak, strach je nedílnou a nepostradatelnou součástí našich životů a jak se s ním každý vypořádá, je jen na něm. Spousta lidí vám může radit, co se strachem dělat, ale každý musí ten svůj osobní a osobitý „návod“ nalézt sám v sobě.
            Čím dříve ho naleznete, tím lépe pro vás. Snažte se a nepromrhejte hledáním celý život. Na to je náš život až příliš krátký. Čeho se tedy bojíte VY?