Anotace: V umění zcela se oddát druhému, je ta největší síla.
Říká se, že silný je ten kdo se směje, přestože proplakal noc. Ten kdo všem pomahá s problémy, ale nikoho nezatěžuje vlastními. Nemohu souhlasit, naopak si myslím, že svěřit se s vnitřními problémy a s těmi nejniternějšimi obavami dokáže jen opravdu silná osoba. Tím totiž vystavuje na odiv svou nedokalost a tím pádem je zranitelný.
Nejsem silná osoba, já to totiž nedokážu...
Většina těchto mlhavých slov ukazuje především, jak je náš jazyk (tedy náš model světa) ještě nedovyvinutý, nepřesný... Slabí a silní se poznají jenom tehdy, když spolu v něčem zápasí - a v tom jednom zápasu, v jednom tématu (existuje-li v propojenosti všeho jedno téma jinak, než násilným či hloupým zapomenutím návazností) se ukáže jeden jako mocnější.
A vydržet svou zranitelnost... Co když ten, kdo ji vydrží, právě až tak zranitelný není? Co když ten, kdo ji nevydrží, je psychicky snadno rozložitelný? Může snad za to, s jakou nervovou soustavou se narodil? Vedle se ozývají dvojčata, stejně stará - a přitom je každé z nich jiné, v něčem silné, v něčem slabé, ale už od začátku...
Čti třeba Keseyho... Ten se tím hodně zabývá.
16.12.2016 19:25:13 | Xalau