Dobré cvičení

Prakticky dohled stíhá pojednání. Varování k sestavě prvků. Cosi se napíše pár eskapád bez horní hranice adolescence. Tam zuří sestava neboť prvky jsou v pohybu. Mám za to, že se pletu. Stále stejná fascinace. Se světelnými efekty. Pohoršení není na místě, objevil se prostor. Účinky předchozí stále hrozí. Neboť každá úvaha spoléhá na levitujícím základě. Tedy paměť se zmítá, chce se násobit. Hlubiny vědomí spíše usnuly a vychází střízlivé pojednání. Uchopit, pochopit a vyčlenit. Čas je stále hybatel. No pozorovatel není v tomto vlivu. Signály provokují, chtějí se členit a potom vymezit. Nejsou ztráty zájmu. Podvědomí pochází z vnitřního hnutí. Jsme jako cíl a rozdíl zároveň. Myslet a dbát na ukončení pohyblivých sfér. Nejsou to okamžiky, vedené umělou účelností. Tam v hlubinách je vždy podnět, nějak se odprostit a zakončit vše k svému výsledku. Co to máme za břímě. Čeho se dobýváme? Klaustrofobik by se zde možná našel. Já to vidím na dialog. Nevím s jakým procentem úspěšnosti. Jdeme a bereme sebou vše ne však to hmotné, ale spíš to nezávislé. Můžeš propadnout při zkoušce. A nemusíš to hodit za hlavu, vybereš si jiné řešení. Kam s tím smetím co vlastně ani neexistuje. Chiméry jsou nešťastným řešením. Pravím, když něco zakouším, stojí to za zkoušku. Spousta variací, hýbe myslí a tak si nejsme jisti, co to vlastně je to řešení. A paměť funguje a vstupuje.