BALADO ROMAN

Petronela,Petronela která smích má krásný,přeje jsi život mít vysněný.
Petronela je tím čím jsem hledal Kníže Miroslavova dlouho dlouho,tak dlouho kráčel lesy,horami,bažinami než našel království kde stále zavřenou a smutnou byla princezna Petronela, princezna Petronela ale byla zmatená její král čí tatínek či říci správně její tvurce života tím jménem popsatelným je její tatínek a to jí říkal zdali je schopná najít jiného prince než li se vdá a nechá svůj život knížeti který nebude ctít její pravidla či její cíle či její sny.
A proto Princezna Petronela se bojí, bojí se zdali je správně na správném místě.
Či nedělá chybu, ale do toho projíždím jejím panstvím kníže a princ Miroslavovo který hledá vysněnou princeznu a když projíždí tak zrovna v okně zahlédl princeznu Petronelu nezastavil se bohužel museli pokračovat a dál a dál.
Ale stále v paměti uchovával pohled do očí princezny.
Princezna byla ve chvíli v situaci které se nejvíce obávala.

Sám princ Miroslavo sám nevěděl či je to sen neboť je to realitou.
Sám Miroslavovo se hned tázal svých sluhů ať zjistí či princezna má svého prince či je sama čeká na svého vysněného.
Ale dostal smutnou ale očekávanou zprávu a to že princezna se je před obřadem a to že se blíží být tím kým sice nechce ale je těžké tomu zabránit.


I když .
Princ Miroslavovo strašně chtěl a chtěl neboť zdáli se mu sny,sen za snem.
Nedokázal nic udělat s tím aby princezna Petronela udělal s jejím slibem či jejím závazkem.
Bál se neboť se dozvěděl že nechce byt tím kým je.
Bál se neboť slyšel že není šťastnou.
Bál se neboť cítil její chvějící se rty.
I když viděl jí jen za oknem cítil vše.
Jak kdyby po zahlédnutí poznal hned o koho jde.
Princ Miroslavovo byl zmatený, kráčel zahradami, běhal za chrty které měli už šestou generací a byly jejími rádci.
Chrti či ptactvo, či koně kteří zmateně plašili se.
Byly smutní že není zde ta, kterou chtěl by všem ukazovati.
Že není zde ta kterou by chtěl mít ti napořád.
Že není zde ta kterou chtěl by dělat šťastnou.
Vzít si jí za ženu a zůstat sní dokud hudba hrát nepřestane,dokud v řece proud ne vyschne .
Oheň nevyhasne.
Vítr ne do vane .
Příběh který vypráví neskončí a člověk neuvadne.
Úsměv který má tak sladký, rty ještě sladší, nepřestanou.
Hlas který slyší neutichne.
Příběhy které píše, přestane psát.
A začne žít tím kým přál by si být.'
Jen těžké Tím býti být.
Když začarovaným v kruhu je.
A to past či pavučina v které uvězněn je.
A cesty zpět je těžké dát se je.
Oči modré jako moře jasné jsou.
Sladké políbení,sladké dotyky které dostává.
Sám princ, který zahlédl princeznu Petronelu bál se hned po prvé že už nikdy jí tak z blízka nikdy neuvidí.
Bál se že její parfém dlouze ne ucítí.
Bál se toho že vše mžitku skončí.
Strach ?
Či vytvořená bolest?
Věděl že nastane.
Bál se ?
Či čekal jak to dopadne.
Či věřil v jedno a to že hned zapomene.
Jen opak se stal pravdou.
A zapomenout bylo těžší než li.
Naučit tisíce rytířů naučit bojovat jak správně se nenechat bodnout mečem, jak správně se uhnout.
Bylo mnohem lehčí než li zapomenout na pohled princezny Petroneli.
Nebot její pohled do oči byl pro něj vším.
Byl pro něj tím jako pohlednout do nebe a říci krásný den.
Přál jsem si ho zažít.
Přál jsem si cítit hřejivý pocit ten.
Ten pocit kdy nebyl sem uvězněn.
Ten pocit kdy mohl sem si lítat v oblacích.
Ten pocit kdy sem mohl říct jsi jak cítím se volný jak šťastný sem.
Proto tajně zamiloval se do princezny Petronely,tajně potichu toužil po polibcích tajně chtěl s ní usínat v těch nepříjemnějších chvílích.
Tajně přál se s ní vozit v kočáře v těch krásných zahradách.


Jen pak přišel okamžik,a vše vše se dozvěděl Petronely nastávající Tomanov s hradu Hrůzopadlích ryřířů .
A nechal princi Miroslavovo utnout hlavu na den zásnub Princezny Petrnoly a kníže Tomanova a pověsil hlavu na bránu u padlých rytířů.
Tím Princezna Petronela byla smutná a smutná a nic jí nedokázalo vyléčit.
Neboť měla v hlavě stále jen pohled prince Petronela a jeho hlas jak jí říka.
Krásná tvář,krásný úsměv či vaše tváře jak tvarují se.
Jak já cítím váš dotek.
Jen mrzí mě tím že nepotkal jsem vás dříve.
Prosím vás o jedno, i když se stane vše.
Nebuď Te ta tím kým nechce Te býti.
Bud Te tou čím přála se Te si býti.
I kdyby padnou má hlava měla by.
Tak prosím věř Te že vždy miloval bych vás ze srdce svého na plno a ani jeden kousek nešel by jinam než by měl.
Jen vám a nikomu jinému.
Pro vás bych byl odhodlán se bíti se do posledního dechu.
Pro vás bych odhodlán dáti své poslední své já.
Pro vás nechám z kůže sebe dát.
Princ Miroslavovo a princezna ze zakletého kruhu princezna Petronela.


Part č.2 3.2.2017