Vakuum hodnot

Nedávno jsem byl u lékaře. Jakési mladé dívce oznámili, že musí čekat v ordinaci, protože nemocenskou jí lékař nemůže prodloužit bez opětovné prohlídky. Dívka reagovala podrážděně, s přítelem, který ji doprovázel, obraceli oči vzhůru a každých pár minut nervózně vzdychali, jak dlouho ještě mají čekat.

Jiná situace. Dva mladíci skákali na skateboardech v místě, kde město nechalo postavit sochu a okolo jsou kachličky. Kolemjdoucí starší paní je požádala, aby to nedělali, že chodník zničí. Popojeli kousek dál a jeden povídá (a nyní cituji, neboť vulgarismy nemám rád): „Piča jedna stará zasraná.“ A na její adresu se poté snesl z úst obou mladíků proud nadávek a konstatování, jak oni budou ve stáří jiní a jak jsou strašně punk a budou navždycky. Slova na p… a k…. se pomalu ale jistě stávají běžnou součástí naší mluvy.

A ještě do třetice. Slepý muž u vlaku. Dezorientovaný. Kolem velké množství vystupujících. Kdo mu pomohl? Nikdo. Zůstalo to na průvodčí.

Proč všechny tyto situace ze života? Myslím, že dobře komentují postupné vyprazdňování určitých hodnot v naší společnosti. Ve 3 krátkých příbězích to mohou být tyto: trpělivost, úcta a zájem o druhého člověka. Naopak je to nárůst netrpělivosti, neúcta a zájem jen o sebe samého a své potřeba. Samozřejmě můžeme přidat další, jako je vulgarismus, neochota, sebestřednost…

Vytrácení základních lidských hodnot ze společnosti je varujícím signálem. Bohužel se toto děje i v nejvyšších místech politiky a ve vedení firem. Šokuje mne, když někdo prohlásí, že bude volit politika, protože on sice lže a podvádí, ale státu ušetřil peníze a důchodcům přidal pár stovek. Ale to je přece špatně, chce se mi křičet! Zaprodat svou morálku za misku čočky…

Lež, vulgarismy, neúcta, to vše prorostlo do celé společnosti i do veřejného prostoru. Bohužel ani pan prezident se tomu nevyhnul, a to, co předvádí ve funkci, je skutečně hanebné. Nepamatuji se, kdy jsem se naposledy za některého čelního představitele naší země tak styděl.
Vzpomeňme na prezidenty jako byli T.G.Masaryk nebo Václav Havel. Jistě, nebyli bez chyb (to není nikdo z nás), ale jejich chování, myšlení a slova, to byl přímo vzorové. Srovnejme např. některé výroky současného prezidenta se slovy T.G.M.

„Mravnost je poměr člověka k člověku.“

„Podstata demokracie je v administraci a samosprávě. Demokracie není panování.“

„Vy jeden, každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená diskusi.“

„Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným.“

„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“

Jaký to rozdíl oproti tomu, co slyšíme v současnosti z Hradu. A jaké jméno dělali tito naši prezidenti naší vlasti ve světě!

Buďme trochu nároční. Nespokojme se s tím, aby nám vládli sprosťáci a hrubiáni nebo aby se takové jednání stalo standardem v naší zemi. A především buďme nároční sami na sebe.
Jestliže vyžadujeme lepší zacházení a jednání od druhých, musíme se tak sami také chovat. Vzpomeňme na známý Ježíšův výrok: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“

Základními morálními vlastnostmi každého člověka by měla být úcta – především k rodičům a starším. Dále pravdomluvnost, a to vždy a ve všech situacích; nejen tehdy, když je to pro mě výhodné.
Také zájem o druhé – jak často se setkávám s oním protivným – to se mne netýká, to mne nezajímá. Soused nemá na nájem, ale co je mně do toho? Ženská v práci uvažuje o potratu, ale co já s tím? A právě že je to tvůj soused a tvá kolegyně a to tě přece nemůže nechat chladným. Musím nějak pomoci, zajímat se!

Skutky dobra – nikdo nežije jen sám pro sebe. Každý máme okolo mnoho příležitostí, kde dát ruku k dílu, něco dobrého udělat.

K výše uvedené se pak váže slušnost, dobrý vystupování, příjemná mluva atd. V naší zemi jsme si příliš zvykli na brblání, na všechny a na všechno. Ale skutek utek! Začněme tedy se změnou u sebe a pak se změní i ti okolo nás (nebo se alespoň změní náš pohled na ně).