Vidíme, slyšíme, mluvíme, cítíme,
a přesto k druhým...
slepí jsme
hluší jsme
němí jsme
necitliví jsme
To naše vnitřní nastavení,
obrazy, slova, city,
v náš pohled mění
Jaké to pro nás překvapení,
že druzí nás svým vnitřním zrakem
na svoje plátno promítají
Zkusme své ego nevnímat a pak...
skrz tvoje oči dívat se
skrz tvoje uši naslouchat
tvoje emoce prožívat
tvoji duši vnímat
Pak všechno vzhůru obrací se,
já jsem tu s tebou, tvoje dvojče
Chodím, skáčeme a přesto podlejzáme,
létat sami neumíme a přesto z nadoblačných výšek padáme na hubu,
umíme se smát a přesto více brečíme
a dlaně natahujem často pro to, abychom něco do nich dostávali, než z nich nabízeli...
19.02.2019 16:50:43 | Špáďa