Nejstarší malíři

Tichem v dešti jíti za doprovodu hromů s pohledem na rozkvetlé nebe, které je světlem Bohů.
Je to slavnost,či se zlobí...Soupeří mezi sebou, kdo větší sílu má.
Snad k nim nezavítala marnivost, co je lidu určená.
Jsou to malíři, co nebe jako plátno mají, své umění ovládají s lehkostí.
A však neradi jsou rušeni při své práci, zvědavým okem. Dokáži okouzlit i svou krásou, oslepit.
Tak hleďme jen tam, kde to naše mysl, dokáže pochopit.