Dvě barikády

Všeobecně neznámí, chodí bos a je tu všude mezi námi. Jeho kroky nejsou slyšet, ale velkou spoušť zanechává.
Je to jen letmá facka, nebo silné pěsti, co nás tu kosí.
Všude kolem pluje smrt ve vzduchu je cítit i za rohem, kde kosu si nechala. Měla by nám sloužit k dobru, když trávu češeme, tahle není pro zeleň, když ve smutku se vlečeme.
Žádná zbraň ani léku, nezastaví tu nenasytnou mrchu.
Jedné straně k smíchu jest, že jen chřipka, tak proč tolik silných gest. Druhá slzy roní, poznala sílu zakletého kruhu, kde pomoci není.
Že jen slabé a choré bere, tak proč tedy i mládí navštěvuje... Není zde nic k smíchu, či podcenění, kde vyhasínají lidské životy po celém světě na stejný mrak. Neotáčejme se k tomu zády s pocitem, že opět zmizí, není tomu tak. Býti naštván na něco čemu nerozumím, nemusím vyjadřovat pohrdáním, že mě to nebaví a mám zlost.
Ty co ztrátu zažili svého milovaného, cítí výsměch a ponížení z té druhé strany, kde to vážně není bráno.
Zanechá jizvu a věř, že to není málo.