Hrana rozmaru

Kovová mince se na hraně točí, přestaň ji hamižně sledovat, nebo ti vypálí oči. Tak moc toužíš a chceš, tu třpytivou malou věc.
Jdi si ji vydělat a mnohem více, topit se v tvém vášnivém rozmaru, nechat si zalít zlatem plíce. Srdce už z kovu máš, játra z kamene a žílami ti rtuť protéká. Zastav včas to zakalení mysle, nebo se zadávíš.
I když si na vrcholu a říkají ti Mistře, není to umění či zásluha za vykonaný čin, pouhé pobláznění těch dukátů.
Mezi prsty ten bronz prohodím, to je hitem doby o které, už jen sním. Zlato, bronz a jiné kovy, ty ti otevřou jiné směry, které chceš Ty a On možná Já, takovou sílu mají. Důležité pro život míti je, ale ne tolik, co vnitřně tě zabije.