Duha

Vítr hraje blues, co našeptává nám i ptactvo, ten song zpívá a květiny se do rytmu vlní.
Je to duha, co z nebe padá a ve schody se změní. Cesta, která každému do života sílu dává z druhé strany vezme vše, co jsme měli.
Každým krokem po té cestě za štěstím, propadneme se níže se strachem, že stoupáme ke zkáze blíže.
Myslíme, že jdeme kupředu, přitom stále stojíme a život je náš kříž, samy se připoutáme a utrpení jeden druhému rozdáváme.
Den začíná být tmavší, než noc.. Srdce zakalené zradou, těžko volat někoho o pomoc.
My jsem si podřízli tu větev na které jsme byli, tak dlouho šťastný. Samozřejmost je nyní prázdný sál, kde bylo dříve veselo. Nacházíme jen smutek a beznaděj to je vše, co nám zůstalo.