Úsměv zimy

Běžíme s úsměvem bosí, nohama které jsou mokré od ranní rosy, co nám dobré ráno dává.
Listy se zbarvili do žluta a zpěv ptactva utichá, vzduchem pluje vůně zimy. Příroda lampičku dříve zhasíná, už nečte z letní knihy. Hvězdy se choulí blíže k sobě, měsíc je s láskou objímá.
Stromy odhalují svoji šíji, čekají na sníh, co jim šálu udělá. Květy dotančily svůj barevný bál, maškarní ples...každá ukázala svou masku, co jim vítr vzal.
V očekávání na další vonnou sezonu po dlouhých nocích, šijí si nový šat. Aby mohly ukázat všem zde na zemi, co krásu bere ten mráz.