Právo útrpné

Byla jsem zde, jako jedna z mnoha a jednoho dne, budu znova. Oči mě pálí od kouře a tělo se v ohni hněvá, tolik jsem řekla a lidem pomohla.
Ten tvor v kápi, co tvář lidskou zakrývá, mě do kouta zahnal, že já jsem ta zrůda, co ďáblem obcuje a po nocích u ohně s dalšími tancuje.
S křivým úsměvem, dal mi možnost právo útrpné a že chce slyšet, jak kosti budou praskat na kole, už lidskou bolesti pokřtěném.
Jestli i pak se nedoznám, že mě v noci čerti chodí laskat, že volna budu. Pod tíhou bolesti, přiznám i nemožné, tedy se upíši k činu, že nepatřím mezi lidi pobožné.
Jakým právem trestáš a životy bereš s Božím jménem, takto nakládáš..
Sám patříš mezi ty první, co vše přikázání porušuješ a na chudých vyděláš, desátky jsou ti málo, tak nutíš pod slibem odpuštění, napiš vše na mě, ač právo na to nemáš.
Chudý člověk plně věřící, který je plně oddán Pánu, uvěří vše, co ty zlomyslně a hamižně pravíš. On v sobě zlo nenosí, jen touží po klidu své duše i to málo, co za celý život poctivě vytvořil do tvých pařátů dává s čistým úmyslem se odevzdává.
Aby mohl před nejvyšším pokleknout s vědomým, že byl od všeho zlého pozemského očištěn.
Pokud tak neučiníš, peklo tě přivítá a ohnivé jazyky, tvé tělo roztrhá..
Tolik životů, bylo zbytečně vzatých a duše utrápené bloudí dál v neklidu, pokoje najít nemohou. Tak odporný čin na nich byl spáchán a nikdo za to, nebyl potrestán.
Války se vedly v Božím jménu a král byl korunován, že z Boží vůle. Ve zdech za živa pohřbeno mnoho těl, jen aby nikdo neviděl, že lidský tvor je tím zlem.
Však nejsou tací všichni, jsou zde i takový, co věří a úctu mají a patří mezi ně i knězi, co druhým pomoc dají, bez nároku upsání sebe.