O pralese

O pralese
—————

Když vstoupíš,oči zvlhnou opilým pohledem na ten barevný svět plný vůní ,zvuků i ticha .Celým tělem projede hřejivá vlna energie a zaplaví laskavým , mírumilovný teplem vše, co vlastně jsi . Tělo s duší potrhanou vnějším i vnitřním nepřítelem ,zápasící s nepřízněmi osudu , najednou dostane ten nový očistný impuls .Znovu se nadechne a cítí , že tady je vše v pořádku a nic ostatního nemá smysl.Že jsme během staletí někam uletěli a zapomněli na podstatu žití .Zrychlili náš život tak , že přestáváme žít a jen se řítíme zběsilou rychlostí tam , kam by jsme vlastně vůbec neměli spěchat. Denně se zavíráme do osmihodinových betonových stěn a hledáme smysl života ve zhmotnění svých snů ,v horším případě snů druhých a ztrácíme energii v kruhu stereotypních činností .Někdy bojujeme , jindy se necháme jen unášet vlnou života davu , občas vystoupíme z kruhu .Rozhrneme závěs a nadechneme se .Necháme oči , aby viděli doposud neviděné , mysl ,aby pustila do duše nový směr , který sice ničí naše jistoty ,ale dává pocit , že život ,zrovna tak jako prales , může být barevný , plný světla a vzduchu , kterým se můžeš nadechnout , bez předsudků a odsudků , bez strachu , jen s ostražitostí , bez spěchu , jen s vnímáním času , který hladí svojí ležérnní ospalostí . Tenhle svět teď mizí před očima .Tak náhle , bez příprav a varování . Barvy ztrácejí svůj lesk , šed posmutnělých ponurých dní ukrajuje spánek nocí a světlušky naděje , že nic se neděje ,jsou snem jen růžobrýlích. Ten barevný pralesní svět postupně spalují a můžeme jen doufat, že nezbyde jen spáleniště nebo chudé pastviny s ohradami pro stáda poslušného skotu ...