Přehnaná sebeidentifikace

Je 21.století. Na jedné straně barikády anti-LGBT, které bůh ví proč zajímají preference ostatních a na druhé straně zastánci 538 pohlaví. Kde je pravda? Kde v tom všem vlastně stojím?
Pro začátek musím říct, že mám v blízké rodině homosexuála. Nikdy jsem vůči těmto lidem neměl žádné předsudky a neměl jsem potřebu nijak nikoho z nich urážet za to, jaké pohlaví preferují.

Postupem času, pod vlivem puberty a pár špatných zkušenosti s opačným pohlavím jsem i já začal přemýšlet nad tím, zda nepatřím spíše k těm, co preferují pohlaví stejné jako jsem já a dospěl jsem k názoru, že asi ano. Jsou to nyní roky, co s tím žiju i když je pro mf stále možná představa života i s partnerem opačného pohlaví. Popravdě, mám v tom bordel jako prase. Přemýšlel jsem o tom a já nemám potřebu se nijak identifikovat, nemám potřebu se označovat jako Bi, či Gay nebo cokoliv jineho. Nechávám tomu volný průběh, nemám zájem se už v tak rozdělené společnosti dal škatulkovat a kastovat. Nemám potřebu v každé konverzaci zmiňovat to, jak to mám v hlavě nastavené a nepotřebuji to všude ukazovat. Prostě chci žít svůj každodenní život a neřešit nic dokud to nebude potřeba řešit.

Proč to vlastně píšu? Chci to dostat z hlavy ven a definovat něco, co nazývám "Přehnaná sebeidentifikace".
Stoprocentně nejsem jediný, kdo si všiml toho, jak se lidé v dnešní společnosti rádi dělí na skupiny a dobrovolně se tak trochu uzamykají do kast. LGBT, tenhle gender, tamten gender. Proč je to potřeba řešit?
Proč je potřeba mít definované přesné preference člověka a nazývat to genderem? Nedává mi to smysl. Naprosto respektuji to, že se někdo narodil ve špatném těle a hold se cítí jako opačné pohlaví, respektuji na ostatních vše, dokud to mě nebo jiným lidem nezasahuje do základních práv.
Nemám zájem se definovat podle X zkratek, chci si udělat školu, nastoupit do práce, potkat někoho do koho se zamiluju a založit rodinu. Verim v lásku. Verim ve své sny a věřím i v to, že budu šťastný.