Tvář uvadá

Zastavit čas, nedokáže nikdo z nás, snad že by jsi kouzelníkem byl. Ani ten nemá tolik rekvizit z čeho by, zpět mládí vykouzlil.
Pohled oklamat umí, ale realitu nikdo nezmění, jehla je tvým mýdlem, které má omýt čáry času. Však jednou dojde a ztratíš tu svou přirozenou krásu. Zůstane jen to, co jsi dříve býval, pod vrstvou klamu. Při pohledu do zrcadla, nepoznávám sám sebe, kde je ta rýha od úsměvu, když jsem se dívala na tebe.
Vymazání vzpomínek z tváře, které zanechaly stopy, které jsem ráda zapisovala do diáře. Ač je tvořily slzy, nebo smích, nyní vidím prázdné plátno, ten krásný obraz zmizel v mlze.