Začít znova

Omýváš obličej slzami za nás oba, já jsem tolik chtěl, ale nikdy nebylo třeba. Mé dlaně, budou tvou osuškou a rty pohlazením, více dáti nemohu, nejsem schopen něčeho, co neumím.
Obětí ti mohu darovat, však nikdy nepochopím, co druhý v daný moment prožívá. Slíbím, že vždy zde pro tebe budu, ale nežádej po mě city, které neznám ani z lidského pudu.
Sám jsem si prošel kus života a nikdo zde pro mě nebyl, jen život mě vedl za ruku a pohladil rozbité koleno, snad jsem to i tak chtěl.
Jen jsem se tou osamocenou cestou ztratil v sám sobě a zlomil pocit, že mám lásku dát, ale přišla si ty a já jsem ten cit, chtěl poznat..