Sliby...Chyby

Plakalo nebe a mě tekly slzy po tváři, které lehce polechtají, ale po těle zamrazí. Jsou to vzpomínky na časy, které spousta lidí mrzí.
Nedobré věci se nám vracejí v jakémkoliv stavu, krok za krokem, padám do prázdna, které vyplněno slovem nevím. Otočením a během s poutem lásky, jsem otráven pravdivým slovem.
Tvá ústa se hýbají, ale já nic neslyším... Záchvěv tvého těla je mi blízké, bez doteku prstů si připadám ztracená a čekám na zachycení tvé lásky, po které se mi tolik stýská, odcházím s pocitem, že se topím v nekonečných slibech.