Počátek

Chmýří, které vzduchem letí je vítání jara a zimu , tlačí do pozadí. Zpěv ptactva, co provází nás celý den a úsměv vytváří na smutné tváři. Ranní rozbřesky nám nabízí, že nic nekončí a brzy se začne zelenat tráva.
Ten mech po kterém se rádi projdeme bosými nohama, tam začíná růst život, který je zde s námi.
Až vyroste, tak zde zvířata začnou budovat své obydlí, nebuďme tak krutý, vždyť i oni chtějí cítit, že se mají kam vrátit. V lukách a pastvinách, můžeme společně nalézt to, co nám sebrali v lesích s nadějí, že i oni se jednou uzdraví.
Kameny, co stoupají vzhůru a hvězdy padají výše, svět je naruby a světlé pero, tmavě píše.
Časem se vše srovná a barevně sladí, pokud si jako spojenci s přírodou, dáme šanci.