Odraz vůně

Přivítat jaro, odevřením studánky je jak políbit lesní vílu s pohledem laně. Jejím zrcadlem je voda čirá, při každém doušku ta lesní pana ožívá. Že žádnou chuť, či vůni nemá? Jak se pleteš, vždyť květy zalévá a úrodu hostí. Bez těch malých kapek, co nám nebe dává, chudoba a hlad by byl náš Pán, však nikým nevítán. Ona je má milá, bez rukou mé tělo omývá a touhu po žízni hasí, hlady netrápí v horečkách mě zchladí. Děkuji ti má drahá, že při mě stojíš...
V menším množstvím si milována, však ve velkém, bereš více než musíš.