Koruna z trnů

Vzácnost je pro tebe chvíle zbytečná, marnivost si mažeš na čerství chléb a zapíjíš lektvarem hanebnosti.
Ty si ten, kdo nasadil korunu z trnů a tím vyvolal, bolest a bezpráví Božímu synu. Smíchem si ho pošpinil, ale víru neubral... Věřil i za tebe, že jednoho dne přijde odpuštění a smrtelné kopí, někdo v dobré pozvedne.
Slzami nohy omyté a vlasy osušené, ty stejné ruce, brali plátno krví nasáklé.
Stále nesou památku na chyby, které do dnes nejsou očistěné.