Oko rozmaru

Jsem součástí společnosti, nebo společnost příjme mou osobu, jako jejich celek. Když u kulatého stolu, pokrmu se oddáváme, všichni stejnou porci máme.
Vždy se najde někdo, kdo vidí tvou sklenku plnější a pokrm chutnější, tiše svou závist za úsměv schováváme.
Očima projíždíme místa, kam je neslušné hledět, když večeře se podává. Hlavou mu bleskne, pije stejné víno, či více dostává. Jídlo vypadá lahodně, však jeho určitě chutná lépe.
Jsme tedy, jako společnost jednotní, nebo zde každý sedí sám a cítí se, jako nezvaný host. Prohodíme pár slov ze slušnosti, abychom při odchodu podali ruku s pocitem méněcennosti.
Kulatý stůl má dávat všem rovnost, ale zhýralé lidské oko má vlčí mlhu, už jen když má možnost.