Hlubina

V myšlení se propadám do hlubin, které vůbec neznám. Všechny ty proudy, jsou tak silné, vzdávám se všech pocitů a naděje na záchranu rovnoprávnosti.
Jsem zajatec, jakéhokoliv proslovu a slibů, co jsi mi kdy dal. Kdybych byla na stejném místě, vyrvala bych tvé propadliště a rozbila o nejbližší skálu a ty jsi zde, mohl být.
Po dně hlubin, chodit já neumím a ty jsi zde více, nechtěl žít. Ne jen sebe, ale i kus mě si sebou vzal.
Jsi tedy konečně volný?
Nebo bys raději vše vrátil a zkusil, jinak ty životní stránky číst. Snad máš křídla, co unesou ty těžké hříchy, kvůli kterým jsi musel odejit.