O teismu a ateismu

Dobrá.

8 z 10 lidí na planetě Zemi věří, že Bůh je (teisté), ostatní věří, že Bůh není (ateisté). Podle mě jsou oba pohledy extrémní/mylné a oba vedou do slepých uliček. Co je víc pro teistu, než poznání, že mé pravé Já a Bůh je Jedno? Nejen že Já/Bůh je Jedno, nýbrž že ve všem, co jest, je Jedno/Já? Pokud tedy vše vnímám jako Jedno, není Jedno, zda Bůh je, či není? Zda v Boha věřím, či nevěřím? Zda mé pravé Já je, či není? Ano, je to Jedno. Nihilismus se teistickému pohledu v něčem podobá, vše je jedno. Je jedno, co si myslím nebo udělám, zda život sobě/ostatním zachovám, nebo zmařím. Současně teisté i ateisté se bojí, zda náhodou ten druhý není blíže k pravdě. Proto teismus i ateismus odmítám, kritizuji a považuji za extrémní. Oba světonázory vedly, a i dnes mohou vést k šílenému způsobu myšlení a krutému/nemilosrdnému jednání vůči sobě/ostatním/přírodě, a nadto jsou oba tábory schopné svým spoluvěřícím obratně "vysvětlit/ospravedlnit", že jejich ubližující jednání není zlé, ale dobré.

Můj postoj? Je mi lhostejné, zda Bůh je, nebo není. Je mi jedno, zda něco má, či nemá smysl. Nezajímá mě ani otázka/neřešitelný problém, zda mám, či nemám svobodnou vůli. Je mi fuk posmrtný život/nesmrtelná duše - zda je, či není. Nejsem ani teista, ani ateista, oba staví své konstrukce na písku, včetně mě, proto bořím u tu svou.

Závěrem: Vše (výše zmíněné) odmítám, včetně svých vlastních slov, a nic netvrdím.