Jsem jen já, vy jste v mé hlavě
Jsem jen já, vy jste v mé hlavě
Anotace: Občas je těžké věřit všemu, co vidíme.
"Nedostatečný" právě mohl dostat nějaký žák za to, že se nenaučil požadovanou látku týkající se historie. Možná nevěděl, kolika bitvami prošel Napoleon, nebo kdy začala druhá světová válka. Co když se ale nic z toho doopravdy nestalo a existuji jenom já, nebo ty, milý čtenáři?
Je samozřejmé, že existujeme oba dva a s námi tu je dalších několik miliard lidí. Nebo není? Co když nic neexistuje objektivně, nezávisle na nás? Co když je celý svět jen v mé hlavě, a proto, že o něm vím jen já, přestane existovat v moment kdy zemřu?
Je docela možné, že jsem se ve škole učil historii, abych si našel nějaký vzor, který by ve světě moderních tehnologií vypadal poněkud zvláštně. Takže mám moderní telefon, abych nemusel posílat dopisy. Do sousedního města dojedu autobusem, abych tam nemusel jít pěšky tři dny, ale mohu obdivovat "dávné" vikingy.
Že to pořád nedává smysl? Krom toho, že všehno smysl dávat nemusí, se ještě zamysli nad tím. Kdybych byl jediný důležitý tvor ve vesmíru a všechno okolo by bylo stvořeno pro mě, to stejné by mohlo platit pro tebe, a tak bych zase objektivně neexistoval já. Takže buď jsem v celé věčnosti bytí jen já a vše kolem mě je stvořeno pro mě, anebo to tak má každý z nás, a tak je na planetě přes sedm miliard v podstatě nezávislých bytostí, které pro sebe nejsou vzájemně podstatné, anebo v neposlední řadě je jediná podstatná bytost vždycky ta která osůbka, která něco prožívá.
Co tím chci říct? Vlastně nic moc, jen to mně osobně dává pocit moci nad vlastním životem a přeci jen je hezké si alespoň na chvíli pomyslet, že je celý svět stvořen jen pro mě.
Takže ať už existuješ, nebo jsi jen v mé hlavě, doufám, že jsi na chvíli zapomněl na své starosti a že ti třeba právě můj text přinesl alespoň trochu radosti.
Leonard Gerber
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Krásné, "Ego ipse solus" mi imponovalo už od střední školy.
Ještě se na to dá dívat takto: Na jaké úrovni je dnes Virtuální Realita a hry, simulace v ní vytvořené? Na jaké úrovni byla před 100 lety? Na jaké bude za tisíce let? Pak ale vyvstává otázka: ve VR mohu být třeba kocourem, malou zelenou kostkou nebo zvukem hrajícím z rádia. Nemluvě o tom, co nemůžu napsat, páč o tohož existenci nemám tušení a i kdybych měl, co bych asi psal o pocitech např. entity žijící v systému tvořeném ne atomy a molekulami, ale cirkulujícími fotony (představa: nahradím elektron v atomu fotonem. Lze-li, netuším. Nic více nepředstavitelného mě nenapadlo).
Kdo tedy vlastně jsem doopravdy? Ego jsem já vždy a všude, jistě, ale ptáme se na fyzické tělo, prostor ve kterém tělo žije...Kde procitnu když tady zemřu (odpojím se, probudím se...)? Jaké budu mít schopnosti? Budu smrtelný?
Ovšem pozor! Když se na problém podíváme z ještě větší výšky, uvědomíme si že ve snu není z principu možné pracovat se zákony reality a dokážeme-li v něm zcela nezvratně nějaký fakt, po probuzení je důkaz jaksi nefunkční :-) Logika zřejmě není bez chyby ni kompletní, především ale ve snu nefunguje. Nebo funguje... záleží na...čem?
Škoda že vystoupit ještě výše nelze a nezbývá než tvrdý závěr: Dokud jsi zde, nebudeš vědět vůbec nic.
Mimochodem, kdyby to byla VR hra, kdo by ji hrál dobrovolně? Co spíše trest? Nebo výzkum? Zase úvahy beze smyslu. Dostávají zelené kostky tresty?
24.12.2022 15:23:36 | tenebraeus
Vymyslel jsi vymyslené, ale je to pěkný manifest solipsismu... :-) Ale pobavilo mě, takže díky.
11.08.2022 11:20:50 | Lighter
vzhledem k tomu, žes přenesl do slov mé oblíbené mentální cvičení, považuji to za důkaz toho, že existuju jen já a tohle je jen jeden z mnoha mých projevů...
dobrej film k tématu
https://www.csfd.cz/film/233432-devitky/prehled/
11.08.2022 10:36:47 | Sonador