Meze zlatého pravidla

Meze zlatého pravidla

Ahoj. Netvrdím, že jsem nějaký obrovský expert na partnerské vztahy nebo vůbec na model interakcí "muž - žena", ale taky už jsem vztahů několik (ehm - docela dost) zažil a tak následující mudrování snad není úplně mimo mísu. "Zlatým pravidlem", které popisuji v názvu této úvahy, myslím ono "chovejte se k ostatním tak, jak chcete, aby se chovali oni k vám" resp v negované verzi "nechovejte se k ostatním tak, jak nechcete, aby se chovali oni k vám". A kde jsou ony jeho meze? Právě v situaci, kdy tito "ostatní" jsou nějakým způsobem jiní než vy a chtějí něco jiného než vy, jako nejikoničtější příklad této jinakosti beru právě opačné pohlaví, kde je problém nejmarkatnější. Například jsem teď četl postřeh na FB - a ono to sedí - jak se k sobě chovají partneři, když jeden z nich prochází nějakou krizí: a hlavní postřeh tam byl, že ženy se k partnerovi chovají tak, jak by pomohlo nějaké jiné ženě, která by byla v krizi (a tomu muži - partnerovi - to nepomůže) a muž se chová k partnerce tak, jak by pomohlo nějakému jinému muži, kdyby byl v krizi (a té partnerce to nepomůže). Zkrátka každý si pokusí představit toho druhého na svém místě a podle toho se chovat: a aniž bych byl nějaký šovinista, tak dodám, že tohle zkrátka nefunguje, pokud je ten druhý nějak jinak stavěný, má jiný způsob myšlení, priority atd. Pak si člověk zkrátka představí sebe na té druhé straně, zkusí tomu "jinému sobě" na druhé straně pomoct a fungovat to nemusí. Abych ten příklad neomezoval jen na pohlaví, tak měl jsem např. v jednom zaměstnání šéfa, jehož stres motivoval a pod tlakem odváděl lepší výkon: ovšem pokud pod ten tlak dal mě, tak mě naopak stres paralyzuje a bylo to horší než předtím a zvažoval jsem odchod z firmy. Taky např. pokud jeden ten člověk je extrovert a druhý introvert, zlaté pravidlo nemusí fungovat... Samozřejmě neříkám, že veškeré zlo v lidské komunikaci je způsobeno tady tímto konkrétním nedorozuměním, jsou gauneři, kteří se chovají k jiným i tak, jak by vadilo i jim samým atd. - ale prostě jako úvaha, kdy něco, co by "možná mělo fungovat" ale někdy bohužel zkrátka nefunguje, snad někoho inspiruje.
Autor danielsoft, 10.01.2023
Přečteno 191x
Tipy 8
Poslední tipující: Friday, Vivien, kozorožka, Marten, Sonador, mkinka
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Někdy celou tu všeobjímající empatii stačí vystřídat pragmatickým dotazem ve smyslu co mohu udělat já, aby na druhé straně bylo "dobře"

11.01.2023 15:08:28 | Vivien

líbí

A to je skutečná empatie. Ne představa o tom jak bych se cítil já na místě druhého.

11.01.2023 15:12:23 | Friday

líbí

Člověk vidí v druhém sebe, projikuje se do něj, jinak nelze. Už to je dobré. Vnímat druhého. Empatie. Tak jako tak nelze druhému pomoci, každý jsme tu sám za sebe. Jedině co lze pro sebe dělat, je dávat si zpětnou vazbu - reflexi. Aby to fungovalo, musí mít on i my sebereflexi. Oba. A pak jde o to, respektovat druhého jaký je, i s chybami. Pěkně se to říká, ale zvládnou to vždy, to je těžké pro každého.

10.01.2023 22:14:44 | kozorožka

líbí

pěkný vhled...

10.01.2023 20:15:10 | Sonador

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel