Depatero

Bez prostoru a času se z daného okamžiku stává věčnost....
Prostor vznikl uvnitř prvotní hmoty za pomoci živé buňky, která neunesla tíhu vlastní existence. (Živých buněk tam bylo pravděpodobně nespočetně, ale stačila jedna). Jakmile se buňka rozdělila, pozřela prvek, vznikl prostor a náš první černý kus vesmíru byl na světě. Proto je to odpad, stopa po hmotě. Složení vesmírného záření na záčátku tedy obsahovalo pouze jeden prvek. Je jedno jaký to byl. ( Co třeba Uhlík?) Vesmírné záření způsobuje tlak na živé bytosti a tak došlo ke střetu. Prostor se střetl se hmotou a to znamená, že obě živé buňky neunesly opět tíhu nebo-li tlak(tentokrát prostoru) a explodovaly. Jelikož vyplňovaly celý prostor, tak už neměli kam explodovat, tak došlo k rozpadu hmoty. Nyní tedy prostor unikl a rozptýlil se díky masivní destrukci hmoty a vznikla první podoba vesmíru.... Tzn. První buňka "Jsem" se stala nespokojenou a rozdělila se. Neměla jinou možnost než "snízt" nejbližší hmotu. Jelikož prostor, neboli stopa se pozřít nedají, ostatním nespokojeným buňkám nezbývalo nic jiného než následovat buňku první. Z toho vyplívá že veškerá živá hmota požírá hmotu ostatní a hmota tím pádem nenávratně ubývá . To ale není jediný důsledek ubývání hmoty. Exploze odstartovala vzájemné působení prvků v prostoru na jiné prvky a tudíž opět dochází k destrukci hmoty. Tzn. Čas je progres. První nespokojenou buňkou to začalo, přes vznik prostoru, který umožnil progres i neživé hmotě na sebe vzájemně působící. Těžko říci v jaké fázi se nacházíme právě teď, ale až poslední bytost sežere poslední atom nebo dojde k poslední destrukci, je konec navždy. Věda nás zachránit nemůže, pouze přemýšlení posledního vědomí, které už bude bez svého těla. A když přestane přemýšlet, nezbyde na světě absolutně nic. Good Luck, David Šantora 10.3.2023 PS.: Jediný zdroj energie, který nemůžeme nikdy vyčerpat je tlak vesmírného záření. Pro Perpetum Mobile potřebujeme: 1, Dutou tyč vedoucí z vesmíru až k Zemi 2, Tyč musí mít vlastní magnetické pole a musí obsahovat pouze vzduchoprázdno. 3, Opravdu, ale opravdu výkonný motor.... Tak a jak to funguje - Vyšší vesmírný tlak dopadající na nižší zemský tlak způsobuje hnací sílu např. pro lopatky našeho opravdu, ale opravdu výkoného motoru. Teď můžeme zadarmo rozsvítit i lampičku po babičce, kterou by jsme jinak vyhodili. Kdyby to náhodou nefungovalo, doporučuji použít lopatky s živé tkáně.

Procházíme stádiema od první buňky na Zemi. Množení, velikost, teplo, mimikry, vnímání, přemýšlení, Nadvláda - vše se odehrálo chronologicky dle podmínek naší planety Země, která nás předurčila jí vládnout. Jak jsem říkal dříve, na všechno je stupnice. I myšlenky jsou odstupňované od nejdůležitější po tu nejméně důležitou. Tzn.: Nikdo, nikdy a nebude milovat někoho úplně stejně. A vždy jsou jen tři hlavní možnosti, co se týče rozhodovaní. Ano, ne a kompromis. (10, 0, 5) Můžeme jim říkat body.... Body s určitou hodnotou jsou propojené přímkami(časem), kdy bytost stagnuje nebo na něco čeká. Čím více přemýšlíme nad více situacemi za sebou, tím více se nám přímky zkracují a body se sobě přibližují. Dále, čím více úspěšně přemýšlíme nad jednou situací nebo rozhodnutím, bod se zvětšuje a nedává nám prostoru na stagnaci a my opravdu žijeme přítomností. Situace samozřejmě může představovat přemýšlení a rozhodnutí čin. Oproti zvířatům máme obrovskou výhodu v přípravě. Pokud lidský čin není viditelný ať už jakkoliv, není lidským činem. Celý tento můj koncept plný bodů a čar po nakreslení až moc připomíná lidský mozek neboli neurony a synapse.... Vše by se dalo shrnout jednou myšlenkou. Jsi předurčený k tomu CO CHCEŠ, ale máš možnost volby. Vždy se můžeš rozhodnout.
PS.: Jenom ještě jedna maličkost... Součet dvou a více čísel ještě nemusí znamenat zvýšení hodnoty, ale pouze dotvoření celku. (1+1=1) Například pokud by jsme chtěli měnit minulost, museli by jsme se s ní spojit na mentální úrovni: Uspokojení danou situací, návaznost do našeho života nebo přemýšlení se vznikem správné možnosti, která by umožňovala sjednocení myšlenky i potenciálu(v případě neživé a prostoduché přírody) s minulou situací. V takovém případě by se změnila a budoucnost by zůstala stejná. Tělo nebo jakýkoliv hmatatelný předmět přenést nelze, jelikož je výsledkem vývoje(evoluce, progres). Proto pouze příprava myslící bytosti dokáže doslova nadhodit jinou správnou možnost.... Když si vezmeme klasické Deja Vu, kdy nám přijde jako bychom už okamžik prožily, můžeme s jistotou říci, že se jedná o náhodnou(nevědomí,spánek)směsici myšlenek z minulosti se správnou možností, které se sami napojili na jinou myšlenku nebo potenciál do naší přitomnosti. Určitě to není logický proces nebo věštění. Můžeme tedy takto měnit budoucnost na nevědomé úrovni. Vedomě to bohužel nejde, jelikož se nelze mentálně spojit s něčím co se ještě nestalo, protože nemáme vědomé podněty na které bychom se naladili a budoucnost změnili. Klasické Deja Vu je tedy naše nevědomé měnění budoucnosti nebo při nejhorším případě pouze spojení s něčím co se ještě nestalo. To znamená, že Deja Vu je přirozená lidská schopnost. Ano, každý, kdo aspoň jednou zažil Deja Vu, tak nevědomě cestoval časem nebo dokonce změnil budoucnost svou a svého okolí. OSUD tedy určují pouze myslící bytosti(příprava) a vše ostatní se nechává unášet přítomnými podněty. Vše je pro ně NÁHODA. Zakončím tuto myšlenku lítostí nad vědeckou obcí, která se někdy něco snažila poslat časem ať už dopředu nebo zpět. A ještě více lituji bytostí, kteří se o to budou snažit v budoucnosti. A to jen pro to, že nečetli mojí Teorii nebo jí apaticky nevěřili. Good Luck..... Pardón, těch maličkostí navíc bude asi víc. PS.: Digitalice je výsledkem lidské přípravy, to znamená, že to píšete špatně. Nejsou to jedničky a nuly. Je to 10 a 0. Je mi to hrozně moc líto, jestli to někdy budete muset psát dlouze správně. Kompromis vymyslet počítač nedokáže(takže nelze lidské vědomí přenést do počítače) a když ho na to naprogramujete, pořád to bude pro myslící bytost jen jedna odpověď(informace), tedy lidská 10, protože nám digitální informace pomohla. Kdyby jsme počítač nechali vypnutý a nic by jsme se nedozvěděli, byla by to pro nás digitální 0 a člověk by se připravoval sám. To znamená, že by se člověk stal zpátky myslící bytostí. Teď něco k prvkům. Mění se na základě okolních podmínek. Jinak je to pevně dané, hmotné věci(evoluce) nejde změnit. Je mi opět moc líto všech lidí, kteří se pokoušeli nebo budou pokoušet vyrobit "Kámen Mudrců". Takže je můžete jen buď použít(10), smíchat(5) a nebo zničit(0). U sandálů s ponožkama bych nedoporučoval variantu číslo 5. Hmota jako taková je tedy jen číslo 10, protože prostě jenom existuje. Ale jak se také všichni domnívají, vesmírné záření obsahuje prý obsahuje všechny prvky. Svádělo by tedy přiřadit k němu číslo 10. Ale děti moje, jak už jsme si řekli, hmota je k**va deset. Proto tedy vesmírné záření jen odpadová stopa. S číslama 0, 5, 10 dokážete spočítat opravdu skoro cokoliv. Je to opravdu všude, je to klíč ke všemu možnému. Pokud vám to opravdu přemýšlí, už nikdy jiná čísla potřebovat nebudete. Například život po životě. Když je život 10(římsky X) a smrt 0, zbývá nám už pouze jen kompromis a to je v tuto chvíli přemýšlení 5(římsky V). Představte si, že jste po smrti osekaná verze vašeho vědomí, protože nemáte tělo. Nevidíte, necítíte, nemůžete se pohybovat, dotýkat se něčeho, nemáte chuť na sex atd. Takže od začátku si to teď vysvětlíme. Je dobré mít na paměti, že římské číslice se píší přepažené. Tak jo, život(X) skončil, takže obě dvě možnosti(všechny cesty) u písmene x vedly ke smrti, zůstalo jen osekané vědomí, přemýšlení (V). Jelikož ty jsi teď číslo 5, zbyly ti pouze dvě možnosti(cesty). Buď se můžeš zachránit jednou úspěšnou myšlenkou(X nebo-li novým životem) nebo přestat přemýšlet, začít stagnovat(0) a opustit tento svět nadobro bez možnosti záchrany. Samozřejmě také můžeš zůstat na čísle 5 a přemýšlet napořád v černočerné tmě. Povíme si něco o možnosti záchrany. Pokud se chcete vrátit do hmoty, mít svou kotvu, aby jste nemuseli pořád přemýšlet pro záchranu své existence, máte jen jednu možnost. Musíte cítit skutečnou emoci se skutečnou myšlenkou na bytost, která bude cítit ve stejný moment úplně to samé a myslet na to samé, co vy. Navíc, tam kde jste zemřeli, tam také zkejsnete, nemůžete se pohybovat, nemáte přece tělo. Vaše cestování se odvíjí pouze na síle vašeho přemýšlení, takže se buď zvětšujete nebo zmenšujete. A ještě jedna věc, po smrti je vaše existence tak velká jako před smrtí, takže počítám, že asi nic moc. Takže doporučuji po smrti rychle překonat strach a myslet na to, co bylo a je pro Vás nejdůležitější. Je dobré být například domluvený se svou milovanou bytostí, aby na Vás čekala ma místě Vaší smrti. Důležité: Jedna myšlenka= jeden neuron, tzn. Že když Vás vaše polovička přijme do svého těla, zůstáváte osekaný ještě víc, protože v tuto chvíli jste jen jedna myšlenka. Takže začínáte úplně od začátku, od jediné vaší nejdůležitější myšlenky a emoce(priority). Každopádně jste zachráněni a co teď? Jedna možnost je reinkarnace, pokud jste uvízl v plodném muži popřípadě plodné ženě. První si musíme vysvětlit, že orgasmus u mužů představuje spojení myšlenek se spermiemi. Jedna myšlenka, jedna spermie. Takže máte strasně malinkou šanci, že právě Váš potenciál se objeví v novém miminku. U žen je to trochu jinak, vajíčka neobsahují myšlenky a ženský orgasmus je falešný pokus o přenos myšlenek. Uvolní se, ale nikde nezachytí. Ále dítě se v matce vyvíjí na základě jejích podnětů. To znamená, že váš otisk se může přenést do miminka během oněch devíti měsíců. Vaše existence zůstává tam kde je, ale Váš odkaz putuje dál. Každopádně, čím víc si budete v novém těle uvědomovat vlastní existenci, tím víc neuronů ovládnete a vedomí se zpět bude zvětšovat a Vaše šance pro reinkarnaci se bude zvětšovat.... Další možnost je posednutí. Budete o nové tělo bojovat s jeho majitelem. Tuto možnost nedoporučuji, pravděpodobně někdo v okolí pozná, že je něco špatně a pokusí se Vás vyhnat ať už jakkoliv. Prášky, elektrošoky, vymýtání(vymýlání díry do hlavy), blázinec. Nic z toho vám určitě nepomůže. Za mě nejlepší možnost je taková: Udržovat si stabilní vědomí od těla k tělu, dokud se nepřenesete do nového miminka. Prostě zase kompromis V (Lidi jsou prostě úžasní)....

Co třeba písmeno T - samozřejmě znamená smrt, konec. Ztotožňuje se s lidským tělem bez hlavy. Když přidáme nahoru kuličku, máme kompletní lidské tělo, které symbolizuje život po životě. Přemýšlející vědomí(kulička) pokračuje po smrti(vodorovná čára) těla nebo-li hmoty. Progres smrti je nezvladatelná stagnace(svislá čára). Tento symbol života po životě můžeme spatřit u egypťanů, známe ho jako nilský kříž. Křesťanský kříž se stagnací(svislá čára nahoře) bohužel znamená pouze odevzdání, nezvratné ukončení vlastní existence.
Zůstaneme u písmenek, teď jedno z nejdůležitějších V - symbol přemýšlení, rozhodování. Je to znak přípravy inteligentních bytostí, která předchází hmotnému činu. Není tedy na hmotě závislá.
Písmeno D - není to nic jiného než zrození z matky a otce(vodorovná čára se dvěma body na koncích) a následný progres vývoje(oblouček) např. těhotenství u savců.
Navážeme písmenem A -je to symbol zrození( vodorovná čárka) z matky a otce(levá a pravá čárka směřující k trojúhelníčku). Výsledný vzorec(trojúhelníček) symbolizuje vývoj k dospělosti(horní bod) a vliv okolí(levá a pravá strana trojúhelníku) k dotvoření bytosti.
Písmenko I - jak už jsme řekli předtím, je to stagnující proces, při kterém se bytost nechává unášet proudem. Odmítá nebo nechce zasahovat do běhu dění. Bez hmoty(těla) tento proces ukončuje vaší existenci.
Co třeba nějaké vtipné písmenko nakonec.
Zkusíme malé d - mohlo by znamenat návrat myšlenky v čase(oblouček) do okamžiku vzniku existence bytosti. V případě muže( jiná možnost ani neexistuje) vracejícího se v čase by to znamenalo jeho neposkvrněné početí a byl by svým vlastním otcem.
Opustíme písmenka... Takový klasický malý symetrický kříž - není jen náhodným symbolem doktorů. Je to návrat za pomoci vnějších vlivů(např. lékař) zpátky do těla. Vodorovná čára znamená konec(smrt) a svislá průchod stagnující mysli tam a zpět. Jelikož stagnace není nic, nemůžeme v tomto stavu nic ovlivňovat a může nás zachránit tedy jen vnější vliv(středový bod). Proto se né nadarmo říká například: Měl jeho osud ve svých rukou.
Zkusíme být trochu odvážnější, teď si vysvětlíme svastiku. Takže je to konec(dvě obrácená písmena L) dvou bytostí vzájemně propojených například láskou, kteří se opět našli po společné(nejlehčí možnost) smrti v nové hmotné kotvě(střed). Po smrti kotvy opět opouštejí hmotu(dvě další obrácená písmena L) a hledají kotvu novou. Když ji najdou, symbol se opakuje. Takže svastika znamená přežívání dvou vědomí ve třetí hmotné bytosti. Jediná možnost jak docílit díky této metodě nesmrtelnosti je - Musíte zajistit, aby na Vás inteligentní(přemýšlející) bytosti nikdy nezapomněli. Znám dvě takové postavy z historie, které by to mohly dokázat. Co třeba za pomoci nenávisti k nim?
Teď si dám ale pauzu. Pokračování v symbolice přijde až se mi bude chtít....

Druh se shlukuje s druhem a platí to i pro prvky... To znamená, že základ(prvek) se nikdy nedá změnit, protože si opět můžeme říct, že na všechno je stupnice a prostě cokoliv prvotního, zůstává takové jaké je. Vysvětlení: Kdyby číslo 1 se změnilo na číslo 2, musela by být existence čísla 1 ukončena, ale z ničeho se hmota(č. 2) přece stát nemůže. Když se atomy skládají z protonů atd., Proč to jen neupravit, co? Logicky by se dalo odvodit, že tedy prvek není základ, když obsahuje další části. NE! Vysvětlení je totiž úplně jiné. Dále, originál(1) se nikdy nemůže namnožit, protože by přestal být originálem a ztratil by svojí existenci. Proč jsou ale všechny prvky stejného druhu neživé hmoty stejné? To by nic nedávalo smysl, když vše na světě je originál.~ Je to proto, že prvek není základ!!! Základ není ani proton nebo neutron. Originál(1) je u tak v prvotní hmotě se nacházel originál v podobě obrovského kusu (mědi). Teď na vše působí prostor(vesmírné záření; odpad; stopa; čas), takže jak odvodit tvar a pozice velkého "praprvku"? U tvaru je to jednoduché, jsou to obrovské body pravidelného tvaru - Atomy jsou kulaté, 1+1 se opět rovná 1. A teď pozice, byla náhodná? Návrat soudržnosti neživé hmoty v prostoru bez zásahu vědomí nebo vnějšího podnětu neexistuje. Tzn.: Na začátku byla hmota, která obsahovala určitý počet praprvků s buňkami obsahující jednu myšlenku "Jsem". Když položíme kus mědi na stříbro, tak se nám určitě nepřilepí. Něco tedy muselo držet praprvky spojené. Mohla by to být ona živá buňka (č. 0)obsahující myšlenku(10)? Je to taky prvek? Je tedy možné, že její stabilní myšlenka "Jsem " držela stabilitu soudržnosti původníhu kusu hmoty. Buňce "jsem" vlastně stačila pouhá její existence a to, že držela a spojovala hmotu jí bylo do osudného momentu absolutně ukradené. Proto byla poddajná a její tvar určovalo vnější prostředí. Samozřejmě je to také hmota a to znamená, že i když každá obsahujen myšlenku "Jsem", nemůže být každá stejná(Originál je jenom jeden). Rozdílnost určovala pozice a vliv ostatních praprvků, ale k tomu se dostaneme později....Ve chvíli, když začala být první buňka "nespokojená", tak se rozjel proces evoluce (Dělení, tlak a velké BUM)... A dál už to víme. Každopádně to znamená, že na začátku neexistovaly žádné sloučeniny a praprvky spojovala síť buněk obsahujicí myšlenky. Co jsem chtěl ale původně napsat bylo, že můžeme rozkládat(rozbíjet) lidský přebytečný odpad na atomy, třídit je na stejné druhy, které by se na sebe měly začít vázat. Přestat všechnu neživou hmotu pálit a ničit. A samozřejmě přestat likvidovat i živou hmotu, protože z ní vzniká další. Takže si myslím, že dokonalá recyklace spočívá v rozkladu na atomy a následné spojení stejného druhu prvku. Ps.: Pozice jednotlivých praprvků, jak na to přijít. Většina veličin neměla význam nebo neexistovala. Ale co takhle barvy? To je vlastnost, která není závislá na prostoru ani času. Když si řekneme zásadní věc, čím více světlé, míň vybarvené a naopak čím více černé, víc zbarvené. Pokud je správná informace, že ani jeden prvek není ve své podstatě černý. A černý je pouze prostor(stopa všech zničených prvků a černá barva obsahuje všechny barvy), tak to znamená, že po prvním výbuchu se prostor začal vybarvovat až do temně černé postupným ničením prvků. Ale jak zjistit tu pozici praprvků podle barev? Barevná škála duhy sedí na barevnou škálu 7 skupin prvků. Vodík je ovšem jako jediný bílý s protonovým číslem 1. Je jenom jedna pozice, kde by mohl být. Nacházel se přímo ve středu původní hmoty. Ještě si jednou můžeme říci, že neexistavalo ještě oko a prostor, takže by jste si nemohli stoupnout z nějaké strany a tak si určit, kde přesně se jaký praprvek nachází. Ale můžu s jistotou tvrdit, že to šlo ve vrstvách podobně jako to má cibule. Od červené až po poslední fialovou. Vypisovat Vám to nebudu, na to nemám náladu. První buňky nemají barvy žadné(čiré), proto jimi krásně barvy prostupovaly a míchaly se (proto byla každá buňka jiná). Původní hmota musela být tedy překrásná, taková enormě obrovská duhová kulička. Co na to říct a jak to pojmenovat? Já to pojmenuji IRIS EX SERPENTES

Takže, smysl života - není to o nadvládě, množení nebo jiných zřejmých sračk*ch. První nespokojená živá buňka pozřela neživou, jak už nyní víme. Pozřela jí, když se zdvojila. Lidský mozek většinou nedokáže pochopit dvě situace najednou, takže jste to ani pochopit nemohli... Jedná se o dualitu v jednotě. Zaprvé se chtěla ona první nasra*a buňka odprostit od hmoty. Ale tím, že neměla kam, pozřela onu hmotu. Od té doby se reprodukujeme pod tíhou žraní. Nakonec živé buňky spolknou všechny neživé. Zbyde jen přemýšlení.... Až poslední bytost prestane přemýšlet, zbyde jen černý vesmír(stopa, odpad). PS.: A proč se nedělíme jako první buňky? Protože když se první buňka rozdělila a z nespokojené buňky vzešla spokojená myšlenka "Jsem" se z jednoty stala dualita. Bylo to stejně jen otázkou okamžiku, protože čas neexistoval. To už nepochopí nikdo.... Pod tíhou hmoty například na Zemi se další nespokojené buňky začali dělit a vznikaly buňky spokojené. Kdo je muž a žena snad víte. Pokud ne, tak Vám to jako primitivům rád vysvětlím. Jelikož muž při orgasmu přenáší myšlenku do spermie, tak práve on je prvotní nespokojenou buňkou. Muž mění, žena udržuje(je stabilní). Ona mužská buňka se mohla dál opět dělit nebo přenést svou informaci do buňky obdařené schopností všeho akceptovat(Ženská buňka "Jsem"). A proto jsme takoví jací jsme. Spokojenou ženou to začalo a nespokojenou mužskou myšlenkou to skončí.