Inkluze nebo exkluze? Aneb nečisté povýšeno nad ryzí

Logickým vyústěním liberální ideologie rovných příležitostí pro všechny lidi bez rozdílu je pojem inkluze, nově zavedený do slovníku sociálního inženýrství.

Sociální prospektoři západní civilizace ve svém úsilí o rozklad tradičních sociálních struktur přiřazují nyní inkluzi ke všemu, co má alespoň nádech sociálních vazeb. Požadují inkluzivní společnost, inkluzivní kapitalismus, inkluzivní města, inkluzivní rodinu, inkluzivní školství, inkluzivní politiku, zkrátka inkluzi ve všem a všude.

Slovo inkluze vyjadřuje v českém překladu vměstek, což značí cizorodou a nežádoucí příměs do původně čisté a ryzí látky. Podstata jeho významu odpovídá tradiční moudrosti, podle níž vše cizorodé je v jádru nežádoucí. Vměstek má horší konotace nežli směska. Smísit dohromady lze leccos. Výsledek však málokdy bývá uspokojivý. Míšení je opak tříbení a v důsledku vede ke snižování kvality všeho, co bylo smícháno dohromady.

Naopak vyšší kvalita vyžaduje vytříbenost. V sociálním smyslu potom vytříbené vztahy mezi lidmi vyžadují jistou dávku ušlechtilosti jejich nositelů. Nástrojem každého šlechtění a kulturního zrání je proto snaha povýšit a oddělit vše ryzí a vydařené od znečištěného a nepovedeného. Jen tak lze docílit žádoucí evoluce ve směru růstu kvality a společného dobra.

Inkluze zavádí záměrné a mnohdy vynucené vmísení cizorodých a původně nežádoucích elementů všude tam, kde přirozeným výběrem probíhá tříbení, nebo všude tam, kde byla dosud vyžadována jistá lidská úroveň a kvalita. První případ dokumentují současné snahy o etnickou a rasovou inkluzi. Masová imigrace je jejím akcelerátorem.

Druhý případ má své názorné vyjádření v požadavku na inkluzivní školství. Inkluze ve školství je podepřena pokleslými směry myšlení v sociálních vědách a v psychologii. Teze o sociálních stereotypech tradiční hierarchické společnosti a proklamace pokrokového novátorství, jímž má být dosaženo rovnosti a rovných příležitostí mezi lidmi, odrážejí absenci historicko-filosofického rozhledu a mnohostranné vzdělanosti, absenci poznání hraničící s omezeností imbecila. Obdobně lze hodnotit i pragmatické vývody behaviorální psychologie.

Samotný výběr pojmu inkluze a jeho vnucování veřejnosti ovšem vypovídá o pravém cíli takového snažení: Rozvrátit, pošpinit a zničit kulturní výdobytky člověka ve všech jeho aspektech společenského života, a to v globálním měřítku. Ve smyslu etnického migračního mísení jsme potom svědky rasové genocidy s nepředvídatelnými následky.

První starostí každého organického společenství je výchova a výcvik mládeže ke zdatnosti ve všech směrech lidského založení. Moudří vůdci všech věků ovšem věděli, že toto založení má různou úroveň možností a schopností podle nadání konkrétního jedince.

Proto jediné, o co měli péči ve výchovném procesu, byla exkluze. Inkluze tím byla pozitivně eliminována. Výchova ke zdatnosti musela nést ovoce. Do prestižních škol vychovávajících žáky k nejvyšším společenským metám byli vybíráni urození synové, kteří prokazovali ušlechtilé lidské schopnosti a nadání. Všichni ostatní, ovšemže také ženy, byli z tohoto výběrového systému vyloučeni.

Aristokratický systém výchovy a kultivace společnosti vedl k získání základních evolučních výhod té které civilizace starověku. Naopak zanedbávání organických předpokladů společenského růstu vedlo k civilizačnímu úpadku. V naší společnosti jsme svědky něčeho mnohem horšího, než je zanedbávání výchovy a kulturního rozvoje.

Skryté mocenské síly a jejich lidské nástroje v podobě feminizovaného učitelského sboru, justice a veřejné správy provádějí cílená opatření vedoucí ke kulturnímu a morálnímu úpadku celé společnosti. Tento žalostný pád do bahna obecné nízkosti a prostituce je vynucován samotnými zákony a představuje onu zvrácenou politiku inkluze, gender mainstreamingu, multikulturalismu, rovných příležitostí, antidiskriminace a všech pseudohumanitárních a liberálních opatření, s nimiž jsme konfrontováni.

Zač tedy stojí a komu slouží naši zákonodárci? Zač stojí vůdci Evropské unie, kteří takové normy a principy prosazují v celé Evropě?

Západní civilizace má ovšem vedle veřejně propagované inkluze také exkluzi, o níž se zarytě mlčí. Ta se týká všech společenských privilegií, které je možné získat exkluzivní držbou peněz. Ve vzdělávání a tím také v přístupu ke společenskému postavení hrají výběrovou roli soukromé a drahým školným podmíněné školy. V tomto případě nejsou kritériem exkluze nadání a schopnosti člověka, dokonce ani urozenost v jejím aristokratickém smyslu, nýbrž finanční možnosti bohatých kruhů a kast, z nichž uchazeč o exkluzivní vzdělání pochází.

Úroveň takového vzdělání musí tudíž rezignovat na výjimečné nadání, protože na ně má nárok každý, kdo si je může zaplatit. To je absurdní obraz antikulturní a deviantní společnosti. Plebs je degradován inkluzí a vládnoucí vrstvy postrádají zdatnost vést společnost ke kulturnímu, morálnímu a duchovnímu růstu. To je konec jedné lidské civilizace. Co nového ji nahradí?