Zločin ve slově

Jak moc, bude Bůh milostiv a odpustí mi ta, slova. Co jsem řekla ve víru zlosti a únavy, ač jsem to tak nemyslela.
Výčitky mnou prochází a bijí ve mě. jako kovadlina. Jsem jen člověk, ale to není omluva..
Zachovat chladnou hlavu v každé situaci, je věc náročná. Radši přejít, žhavé uhlíky bosýma nohama, než slovně ublížit někomu, který nemá sílu bojovat s tím, co jeho tělo ovládá.
Vykřičet se to nedá, pochopit jen s tou myšlenkou, že není v tom sama. V pokoře a úctě, převzít ty opratě vzteku a otočit je na své já.
Jelikož, jen člověk je sám sobě, tím největším a nejsilnějším, nepřítelem a protivníkem.