Naše budoucnost spočívá v nás samých

Pokud jde o schopnost evropského člověka obhájit si právo na důstojnost a nezávislost, projevuje se u něho nebývalá ochablost. Pro východního Evropana přistupujícího k evropskému společenství zpoza sesunuté železné opony to platí dvojnásob.

Příčinu lze nalézt dvojí: První na řadě je mdlá mysl. Neschopnost samostatně myslet, ba přímo strach z myšlení, které by mohlo zpochybnit samotný základ naší existence, jeho historické příčiny, které vedly k současnému upadlému stavu bytí v západní civilizaci. Druhý neduh, který nám brání ve svobodné cestě k činu, abychom se postavili na odpor všem zatuchlým a nepřátelským pořádkům či silám, jež nás zotročují – nuže oním patologickým kladivem bušícím do všeho, co je v nás zdravé, silné, neohrožené a volající po změně, je lenivý, smířlivý, pokorný až poraženecký duch doby, podle něhož jsme na vrcholu historického vývoje a nositelé nejvyššího kulturního dědictví, jímž se rozumí kultura helénsko-křesťanská.

Pokud jde o mysl, najde se v minulých staletích jen hrstka Evropanů, kteří dokázali myslet nadčasově, jaksi mimo koridor daného náboženství, ať se jednalo o víru v Boha jako takovou, nebo o víru v rozum. Pro novověké myšlení jde o spojené nádoby. Nejvyšší výkony klasické německé filosofie se vzpínaly jen a jen k tomu, aby rozumem dokázaly Boha. Ostatní pouze nahlédly fakt, že máme Boha v sobě a náš duch i rozum je jeho nedokonalým odrazem. To byly počátky racionální filosofie, filosofie jako vědy. Ve výsledku se filosofie zvrhla ve filosofii spekulativní, soupeřící s neméně uchýlenými směry myšlení utápějícími se v theosofismu. A je lhostejné, zda za prvotní substanci světa byla pokládána idea či matérie, zda nabyvatelem poznání se stal subjekt nebo objekt.

Vzpomeňme namátkou jen ta nejslavnější jména: Descartes, Spinoza, Leibniz, Kant, Hegel, Marx. Poslední dva představují vrchol vší mystifikace, z níž jako z nevyčerpatelného podhoubí vyrůstali velikáni a mistři přeludu. Jejich prvotním cílem bylo na sebe upozornit a získat mocné mecenáše na svoji výživu. Z toho logicky vyplývá, že jejich filosofie musela hrát do not mocenským elitám. Z falešných premis dokazovaných zkomoleným jazykem a vymykajících se zdravému rozumu tak vyvozovali objektivní nutnost dění ve světě, a to jak historickou, tak i budoucí. Jejich záchvěvy nejvyššího očekávání k nám dosud doléhají ze síní revolučních tradic všeho druhu jako vzpomínka na chvíle omamujícího transu na pozadí současných civilizačních trosek.

Je až zarážející, kolik duševní energie bylo vynaloženo, aby současný člověk dokonale upadl ve zmatek, přestal vnímat zkušenost předků a sebezáchovné tradice, ztratil rodové kořeny, stanul znaven a omámen v nedůvěře ve vlastní schopnost zmocnit se objektivní reality. Nakonec z toho všeho ztratil i pojem o pravdě a smyslu jakéhokoliv snažení o vše, co se nejeví jako nutné pro osobní přežití, ale má význam celospolečenský. V záplavě totalitních ideologií přestal chápat svoje místo ve světě a svůj podíl na něm a propadl čiré bezmoci, v horším případě lhostejnosti nad svým vlastním osudem.

Jaké byly směry myšlení, takový nastal duch doby. Rozumářský, do sebe obrácený, bez zrnka prozíravosti a moudrosti, neschopný vzdorovat ideologickým mystifikacím a manipulacím vědomí, připravený sloužit každé zvůli zneužívající sil přírody a technického pokroku, neschopný dokonce rozlišit kdo, odkud a za jakým účelem mu vládne a předem skládající zbraně před všemi parazity, kterým se zalíbilo v jeho vypelichaném kožichu.

Pro buržoazní elity západní civilizace je pojem lidská bytost totéž, co položka potenciálně využitelné zásoby, z níž je možné beztrestně vysávat energii, nebo ji jednoduše odepsat do ztrát jako veteš, jako nadbytečný a korodující materiál.

Kde je počátek a kde může být konec tomuto šílenství?

Není cesty ven bez toho, abychom se všichni rozpomněli na náš ryzí etnický a rasový původ, na naše slovanské předky, abychom se vymanili z manipulace a pout ideologického systému hodnot a falešného kulturního dědictví. Musíme začít naprosto nově myslet, abstrahovat od moderního vývoje společnosti k takzvané demokracii, občanské společnosti a právnímu státu. To všechno jsou pouze nástroje, jímž se ponižuje lidská společnost na vládnoucí menšinu a otrockou většinu. Tak byl úspěšně nastolen nový světový řád jako parazitický systém.

Kdo za ním stojí a jaké má další plány, to nám už ony parazitické kruhy doslova věší na nos. Je přitom naprosto nepochopitelné, jak málo lidí je ochotno tomu uvěřit a připustit si, že nejde o žádné konspirativní teorie. Na to všichni těžce doplatíme, pokud se dříve masově nepostavíme na odpor.

Skutečné osvobození, skutečná válka za naši budoucnost začíná v nás samých.